Případ Lenky Procházkové, spisovatelky, novinářky, signatářky Charty 77 a předlistopadové disidentky poukazuje na pravý původ disidentských struktur. Vzhledem tomu, kdy se začala Charta 77 formovat a v jakém prostředí, tak lze jen konstatovat, co již tvrdili i ostatní komentátoři přede mnou, Charta 77 byla vytvořena agenty StB, aby protirežimní opozice byla organizována a tím lépe sledována a kontrolována.
Nicméně disidenti kolem Charty 77 byli i komunisté přímo, avšak neměli možnost se uplatnit v rámci tehdejší komunistické strany, proto jako každý správný závistivý levičák, započali tito se nazývat lepšími a plivat na své komunistické bratry. Většina chartistů se po listopadu 89 postavila proti svobodné společnosti a zastávala tu a tam různé či všelijaké omezování osobní svobody jedince v rámci zájmu většiny.
Lenka Procházková tomu nasazuje korunu, tím že obhajuje komunistické zločiny vůči církvím a staví se proti církevním restitucím a to všemi možnými prostředky, tak jak se na správnou údernici sluší. Ovšem toto jí nestačilo, tak veřejně podpořila korupčníka a podvodníka v přímém přenosu před TV kamerami Jiřího Dolejše do druhého kola senátních voleb.
Co to vypovídá o charakteru Procházkové? Že je stejná rudá zrůda jako sám Dolejš. Že jí nevadí korupce, podvody a komunistické vraždy, justiční zločiny, šikana, buzerace a omezování osobních svobod, jako i mučení a zneužívání jedinců pro otrockou práci, to vše rudý Dolejš s rukama od krve komunistických obětí prezentuje, jelikož KSČM je jen územní organizací KSČ a tudíž přímou nástupkyní a od zločinů se nikdy nedistancovali.
Vždy jsem měl Lenku Procházkovou za pravdoláskařku, ovšem je komunistkou, jelikož pro její ukojení nestačí uzurpovat lidské svobody verbálně a mediálně či hloupými návrhy, jak to pravdoláska dělá, ona se staví k poslední stalinistické straně v Evropě, jako ke své a podporuje kandidáta zločinecké organizace.