Předmluva ke knize Islamistický trojský kůň v České republice

Pana doktora Yektu Uzunoglu jsem na české politické a vlastně i aktivistické scéně vnímal od počátku svého vnímání společensko-politického dění.

Yekta Uzunoglus náčelnicemi kurdských ženskýchjednotek

Ovšem kurdské otázce  a její složitosti jsem nikdy příliš nerozuměl a přiznám se, že specifika situace, že skoro každá země, které by mělo být kus vytrženo k založení svobodného Kurdistánu, Kurdové vadí.

Nebudu Vás v předmluvě zatěžovat svými výklady, jelikož předpokládám, že Vás bude spíše zajímat příběh kurdského bojovníka za svobodu. Není to Arab z Palestiny, tak pro něj nejsou nachystána žádná privilegia, světla ramp, či neadekvátní podpora, tak jak v případě Arabů, kteří v Palestině vlastně ani pořádně nevědí, co chtějí; tedy krom mezinárodní finanční podpory – to jim třeba tak zcela stačí a tudíž pokroku nečekejme.

Kurdská země rozkládající se od Arménie, Íránu, Iráku, Sýrii až po Turecko, je pro Kurdy jejich domovem, který s urputností lvů brání, doslova a do písmene, se zbraní v ruce. Jak moc jsou jejich nároky na jejich zemi relevantní, to mohou Češi, Moravané a Slezané pochopit velmi snaze, jelikož jsme si prošli také národním obrozením, kdy naši předkové museli hájit právo na svůj rodný mateřský jazyk, či jejich rodnou zemi.

Naši předkové také se zbraní v ruce bojovali za naší republiku, aby byla vůbec založena. Ponechme hodnocení, jak a kým, či za jakých okolností bylo Československo založeno, ale byla to po staletích obnova české státnosti. A pak ji zase, tu naši českou státnost, museli naši předkové bránit.

Pro mě jako českého vlastence z pomezí Moravy a Slezska žijícího v ostravské Porubě, tedy už ve Slezsku, je nepochopitelný příběh, který Vám autor bude vyprávět. Nedokáži pochopit, kde se v lidech, v sousedech a vlastně v našem národě, v naší vlasti může nalézat tolik nehezkého a špatného.

Nedokáži vůbec pochopit, že náš národ, který se po staletí bránil utlačovatelům, který se emancipoval a svou státnost hájil se zbraní v ruce, dokáže mít ve svém středu osoby, které pana Uzunoglu pronásledovali, pronásledují, šikanují, zastrašují a to dokonce z pozice úřední či policejní moci.

Rozumím jednomu a na to Vás závětem těchto řádek upozorňuji, že se jedná o autorův pohled na situace, které prožil. Osobní prožitek nemůže být naplněn objektivitou, ale musí být protkán emocemi a zážitky.

Neexistuje černobílý svět, ale existuje svět plný barev. Proto berte svět pana doktora medicínských věd Yekty Uzunoglu takový, jak on jej vnímá. Protože pokud byste nechtěli vidět svět jeho optikou, tak by asi nebyl tento autobiografický román určen právě pro Vás. Vůbec podstata daného literárního žánru u čtenáře předpokládá vysoký stupeň empatie a porozumění. Jelikož nemusí být vždy vše dle našich představ. Takový svět by byl nudný.

Proto se ponořte do prožitků kurdského bojovníka, vlastence, básníka, spisovatele, buditele, osvoboditele, lékaře, překladatele a především člověka pana Yektu Uzunoglu, tak jak je zažil, prožil a následně sepsal. Texty publikoval na svých webech, či serverech, se kterými spolupracuje. To však přeci nebrání knižnímu vydání. Naopak, jen ucelené vydání v knižní podobě dává tématu hloubku a vážnost, kdy neupadne jen tak do zapomnění.

Děkuji Vám milý příteli, že jste dal našemu vydavatelství a nakladatelství svolení a práva na vydání tohoto vašeho autobiografického díla. Je to pro nás velkou ctí, kdy právě obnovená Česká expedice, ve stopách své předchůdkyně pana Kraméria, převzala pochodeň šíření světla a naděje.

loading...