Stále se vynořují úvahy o tom, kdo by měl nahradit v úřadu součastného prezidenta Václava Klause. Padají různá jména. Těmi co padají, jsou uvádění, nebo by se rádi prezidentem či první v historii prezidentkou stali, se nebudu zabývat. Já se budu zabývat, kdo by se jím stát měl a už jen podle jeho vlastního rozhodnutí se jim nestane, jelikož na území České republiky podle svých slov nevkročí do doby, nežli naše společnost přestane být komunistickou.
Pozorný čtenář jistě již tuší, jakou hrdinnou osobnost mám na mysli. Ano je to Josef Mašín. Poslední žijící hrdina odbojové skupiny bří. Mašínů, kteří přijali výzvu vyhlášené občanské války tehdejším proletariátem proti všem, kteří nesouhlasili s hrůznostmi bolševického režimu, který naši vlast opanoval, či lidem, kteří byli tehdejší vládnoucí bolševickou luzou označeni za špatné a hodné k likvidaci.
Proč by byl Josef Mašín dobrým prezidentem? Protože se nebál a postavil se režimu, který byl řízen samotným Stalinem přes Gottwalda. Postavil se ideologii, která před druhou světovou válkou dokázala v Sovětském svazu zavraždit okolo jedno milionu svých občanů ročně. Postavil se režimu, který byl založen na lidech, kteří bez inteligence a s bestialitou sobě vlastní začali likvidovat občany tehdejšího Československa.
Zapomeňte na lživou propagandu různých komunistů, bolševiků či jiných zvrácených existencí, jako například jsou právodláskaři a jiní. Odbojová skupina bří. Mašínů úspěšně bojovala proti tehdejšímu zločinnému režimu.
Nezáleží na prostředcích vůči tyranovi k dosažení svobody.
Přínos Josefa Mašína v prezidentském úřadu by nastal dříve, nežli by do toho úřadu byl eventuelně zvolen. Nastal by tím, že bychom se museli zbavit následků své komunistické minulosti ve společnosti, zrušit kontinuitu komunistického práva, nemít ve vysokých ústavních funkcích žádného bývalého komunistu, zrušit veškeré strany založené na komunistických myšlenkách a minimálně morálním tribunálem odsoudit všechny komunistické svinstva, které komunismus v naší republice napáchal.
Po takovém vypořádání s komunistickým hyenismem, by byl pan Josef Mašín možná ochoten vůbec vkročit na území České republiky, požádat o české občanství a přijmout kandidaturu.
Jenže tohoto bohužel není naše společnost schopná a není toho ani ochotná, proto náš největší žijící hrdina nebude prezidentem České republiky, ač jeho přínos je pro naši zemi veliký a i našimi nynějšími spojenci uznávaný.
Stačí jen vzpomenout s jakými vysokými státními a vojenskými poctami se Spojené státy americké rozloučily s jeho zesnulým bratrem Ctiradem Mašínem.