Vyvěšení modrého hadru se žlutými hvězdičkami v přítomnosti Barrosa nebude mediálně a divácky zajímavé. Ten hadr jako vlajku náš stát neuznává, proto je to zcela zbytečné a pokud je někde nějaká volná žerď, tak může zůstat volná. Není nutností tam cpát nějaké hadry. Teda pokud by tam nový prezident nechtěl sušit trenýrky. Štábů se na takovou akci sice sjede dosti, budou o tom referovat, ale nikoho to nebude zajímat, tedy s výjimkou pár eurofobů, ale bude záležet, zda jim ošetřující lékař povolí koukat na televizi.
Co by ovšem bylo divácky zajímavé, tak to by bylo věšení „mokrého hadru.“ Taková akce by měla hned několik rovin. Dala by práci několika tesařům, truhlářům a stolařům. Ono postavení luxusní šibenice není jen tak, potom postavit tribuny, jelikož zájem o účast by byla mezi krvelačnými Čechy určitě vysoká. Na Staroměstském náměstí taková podívaná už dlouho nebyla. Cizinci by se asi divili, ale taky by se jim ta podívaná líbila a zvýšil by se cestovní ruch, prodej zabíjačkových specialit a točeného piva. Barroso by u toho mohl taky asistovat, alespoň by poznal zázrak jménem slivovice. Jen Ropuše belgické by nesměl nikdo překlad této slovní hříčky prozradit. Protože bychom pak přišli o to vykulené cosi, jak by zíralo, že přijelo na vlastní věšení a klidně při zvuku Ódy na radost.