To je absurdní, že 300 Romů ovládá život 20.000 lidí. Ne, to je českobudějovická realita

Včera naše redakce obdržela e-mail od obyvatelky českobudějovického sídliště Čtyři dvory, kdy přílohou byl i e-mail pro pana primátora. Pisatelka primátora oslovila, jelikož se nemohla dostavit na setkání obyvatel Českých Budějovic. Po odeslání ji přišlo oznámení, že byl doručen a za tři dny, oznámení, že nebyl doručen. Zajímavé? Kdepak, kdo se vyzná v poštovních klientech, ví, že je to možné, prostě pana primátora názory občanů asi vůbec nezajímají.

V e-mailu uvedla své zkušenosti o soužití s cikánskou menšinou, kde uvádí příklady absolutní nekultivovanosti a necivilizovaného způsobu života menšiny. Celkem uvedla 14 případů, které v krátké době mezi třemi demonstracemi zažila. Přinášíme Vám některé multikulturně obohacující zážitky této ženy z Českých Budějovic.

Při nákupu v obchodním centru Penny Market kolem půl sedmé zastavuje červené auto značky VW Golf před prodejnou. Z auta vyskakují doslova před vchodem, nejdříve jde údajný Boss asi 40tiletý Rom a za ním čtyři romští mladíci ve věku do 18 let. Vtrhnou do obchodu a v prodejně se rozprchnou jako kobylky. Veřejně si dávají do kapes, co potřebují, veškeré zboží. Poté odcházejí bez placení a pár věcí, které měl v košíku Boss celé skupiny, nechal stát u fronty nakupujících i s košíkem, se slovy na prodavačku: „Pokladní, ukliď si to, ty pičo.“ A s velkým úsměvem odcházejí z nákupu, který je nestál ani korunu.

Při venčení psa procházím okolo dětského hřiště, podotýkám, že na sídlišti Šumava, a najednou vidím, jak snad ještě nezletilý Rom rozebírá plot hřiště, který jsme tu svépomocí stavěli. Jelikož jsem měla psa, tak jsem se nebála a na něj zařvala, jinak by si to nedovolila, ale on dál vesele rozebíral plot. Pohrozila jsem mu, že na něj zavolám policii, ale vysmál se mi. Zalekl se, až po té, když dala psovi volnost. Utekl.

Na Branišovské ulici, což je dost daleko od sídliště Máj, byla přepadena asi šedesátiletá žena dvěma Romy ve věku kolem 15 – 17 let, podotýkám za plného provozu na ulici, byl pátek krátce po šestnácté hodině. Na stejném místě za týden v ten samý čas byla opět přepadena žena, tentokrát staršími romskými „spoluobčany“.

Při návratu z práce ve všední den jsem viděla hlouček romských dětí kolem 10 let, jak pokřikují na mého souseda, hází na něj kamení, a plivou po něm. Doprovodí ho až ke vchodu. Pak koukají kolem sebe, jako jestli tam není asi co k ukradení? Při nákupu zmrzliny u restaurace Jiska řádí další partička desetiletých romských dětí, zlobily se, že nedostaly kornouty zadarmo, proto odběhli do parku a po prodavačce házeli větve, trávu, hlínu a kamení, prostě vše, co v parku našly.

Můj padesátisedmiletý soused vycházel z restaurace U Flíčků, přímo před restaurací jej obstoupila tlupa 20letých Romů se slovy, že pokud jim nedá prachy, tak jej na místě zbijí. Soused výpalné raději zaplatil.

Při vyřizování na úřadech, protože jsem musela dceři pro potvrzení na Úřad práce, jsem zažila typické jednání Romů s úřady. Před úřadem vyskočil Rom z auta, přímo před vchodem, on přece nebude parkovat, takže stál uprostřed vozovky. Vběhl na úřad a doslova a do písmene tam seřval úřednici, poslal ji na ona místa s tím, že on nebude čekat, tak kouká sebou „hejbnout“ a do práce on nepůjde, protože by musel vstávat ve 4 ráno, a to prostě on nebude.

A závěrem důkaz, že takto vychovávají i ty nejmenší. Pětileté romské dítě na hřišti nechce pustit bílé dítě na klouzačku, pouze s podmínkou. Žvatlá cikáně: „Ty tu nesmíš klouzat, jen když zaplatíš 20 korun.“ Tak sakra, kde to jsme a kde to žijeme?

Nakonec se žena primátora ptala, jestli to není nějak moc zážitků za krátkou dobu na jednu ženu. A upozorňovala, že když se cikáni sejdou u ohníčku, grilují, zpívají a opíjejí se, tak to policie za demonstraci nepovažuje. Když se sejdou jiní, než cikání a debatují na ulici, tak to policie jako demonstraci vyhodnotí a debatující lidi zmlátí.