Vedení Evropské unie, tedy spíše Bruselské říše, a vůdkyně totalitního Německa Merkel si patrně nejsou vědomi jednoho důležitého faktu. Migrace do Evropy z Blízkého východu je způsobená především destabilizací tamní bezpečností situace, za kterou svým dílem může i turecký diktátor a vrah Kurdů Recep Erdoğan. Spojenci vždy otočí.
Recep Erdogan
Migraci zastaví nastolení bezpečného prostředí v Sýrii a Iráku, což bez zastavení útočných výpadů Erdogana a jeho vojsk vůči těmto státům není možné. Migrace by byla ukončena tím, že by se obě země začaly opět budovat, třeba v rámci investic z evropských států, jelikož investice do zemí bohaté na ropu jsou rychle a jistě návratné.Tím by v oblasti vznikla poptávka po pracovních silách a rostla by životní úroveň.
Recep Tayyip Erdoğan žába na prameni
Jenže tomuto scénáři vadí jeden fakt, spíše jedna osoba – Recep Tayyip Erdoğan. Ten je jedním z předních hrdlořezů a diktátorů v rámci Blízkého východu, ale je také spojencem Severoatlantické aliance, Satanské koalice blízkovýchodních sunnitských zemí, Spojených států a vyděračem Evropy, proto mu bestiální vraždění Kurdů prochází.
Ovšem tady začíná společná paralela se Saddámem Husajnem. Irácký vůdce byl tak jako dnešní turecký vůdce miláčkem a spojencem výše uvedených a také vraždil Kurdy a také mu to procházelo, až do doby Kuvajtu napadení. Pak se ze spojence stal nepřítel.
Řešení Turci si jej samí pověsí
Achylova pata Erdoğana musí být vydírání Evropské unie, že ta musí do léta zavést pro Turky bezvízový styk, což by automaticky znamenalo zavedení plného vízového styku pro EU ze strany Spojených států. Již dnes Američané mají obavy z teroristů, kteří mohou z Blízkého východu cestovat přes Evropu za Atlantik.
Bude to pro prašivého psa Erdoğana ten pověstný rubikon, který překročí? Pak už stačí málo, jak Irák demonstruje: Vypovězení partnerství, koalic, svržení vlády, vojenská invaze a pak si už samotní Turci Erdoğana pověsí jako prašivého psa.
Bude se jako Saddám Husajn na špagátu houpat? Dobré datum na věšení by byl 30. prosinec, tedy deset let po věšení Saddáma.