Europoslanec, který je u nás téměř neviditelným, se vždy jako havloidní duch ODS v republice zjeví, když jsou nějaké volby, nebo se chystá kongres ODS, aby přidal svého jedovatého léku do české společnosti. O jeho motivacích, úmyslech či jeho výmyslech se nebudu zmiňovat, to ostatně dopodrobna rozepsal Petr Hájek ve svém článku na Protiproudu. Zaměřím se na něco jiného, na trapnost, nebo vypočítavost páně Zahradila, která se mu může vymstít. Není radno upisovat duši ďáblu.
Jan Zahradil mi připomíná reformní komunisty, kteří vždy tvrdili, že do strany vstupovali, proto aby jí změnili ze vnitř. Ale jak byli u koryt, tak na to zapomněli. Nebo pokud nezapomněli, tak byli ze strany odejiti a stali se tzv. disidenty a pak si pod vedením StB založili Chartu 77, aby i českoslovenští komunisté měli nějakou tu opozici, ale na veřejnost se nesměl dostat fakt, že to byly jen cvičené opičky režimu.
Přesně do stejné pozice se Jan Zahradil v rámci Evropské unie staví, do nějaké role cvičené opičky, která naoko unii kritizuje, ale žije z peněz, které Evropská unie násilím pod výhružkami bere národům Evropy. Tu a tam někoho z europolitické třídy kritizuje, ale sám je evropským nadčlověkem. Jak dopadly komunisty cvičené havloidní opičky u nás víme. Je to jen samé mediálně šířené pozlátko, ale humus pod povrchem.
Evropská unie je nereformovatelná, pane Zahradile, každý reformista, který říká opak, jen sprostě lže. Každý sadař Vám prozradí, že nemocný strom nemá cenu léčit, že se musí pokácet a za něj vysadit nový. Sice budeme chvíli bez ovoce, ale to nové bude chutné a dobré. Vaše ovoce, pane Zahradile, je zkažené a nechutné.