Nezávislá Ukrajina nikdy suverénní nebyla, slyšte v davu profánních. Vzhledem tomu, že Ukrajina nikdy neratifikovala smlouvu o SNS, byla jí nezávislost Ruskou federací (RF) jako nástupnickou zemí SSSR pouze garantována na základě specifických záruk. Ty se po „Puči na majdanu“ rozplynuly jako pára nad hrncem.
Ilustrační snímek
Nezávislost země zvané Ukrajina, která je jednou z nejmladších na světě a bez historie, se odvíjí od vystoupení z SSSR, kdy se Ukrajinou stala USSR, která však byla sovětským územím, které bylo od VŘSR až po konec druhé světové války tvořeno pouze administrativními zásahy (o Krym v rámci Ukrajiny vůbec nejde, to byl zcela jiný příběh libovůle sovětských vládců).
Kdo by nevěřil, tak budeme citovat zdroj „jediné pravdy“ digitálního světa a tam je ještě občas realita popsána suše a fakticky. Tím zdrojem „jediné pravdy“, kdy se tam někdy něco zamlčí, či překroutí a podobně, je Wikipedie. Tedy citace:
„Ukrajinská sovětská socialistická republika (zkráceně: Ukrajinská SSR, USSR; ukrajinsky: Українська Радянська Соціалістична Республіка; rusky: Украинская Советская Социалистическая Республика) byla jednou z patnácti svazových republik Sovětského svazu. Vznikla 25. prosince 1917, do SSSR vstoupila 30. prosince 1922. V důsledku rusko-polské války přišla Ukrajina o západní část svého území, které připadlo Polsku. Po anexi východních částí Polska Sovětským svazem v roce 1939 získala Ukrajinská SSR svá západní území zpět. V letech 1944–1946 byla k USSR připojena Podkarpatská Rus/Zakarpatská Ukrajina. Roku 1954 získala Ukrajinská SSR Krym, který byl předtím ruský a který byl administrativně (19. 2. 1954 dar Nikity Chruščova, na základě vyhlášky a pak i zákona Nejvyššího sovětu SSSR), přičleněn k Ukrajině. Od SSSR se Ukrajinská SSR odtrhla 24. srpna 1991 vyhlášením nezávislosti a získala samostatnost,“ konec citace. [1]
Svou nezávislost USSR na SSSR získala v roce 1991, Wikipedie píše: „Znění deklarace vyhlášení nezávislosti Ukrajiny bylo přijato ukrajinským parlamentem 24. srpna 1991. Následně bylo 1. prosince 1991 stvrzeno všelidovým hlasováním o nezávislosti na Sovětském svazu s výsledkem 90,32 procent proti 7,7 procentům oprávněných voličů při 84% účasti. Jako první Ukrajinu jako nezávislý stát uznalo 2. prosince 1991 Polsko a Kanada a potom ještě ten den i prezident Ruské sovětské federativní socialistické republiky Boris Jelcin. Následovaly další státy a na konci roku 1991 už Ukrajinu uznalo 68 států, na konci roku 1992 to pak bylo 132 států.“ [2]
Dále je však utajeno, v rámci referenda 1. prosince 1991 si svou nezávislost na Sovětském svazu a tím i na Sovětské Ukrajině odhlasovali i občané Podkarpatské Rusi a Krymu, proto jejich začlenění do Ukrajiny odporovalo Chartě OSN o sebeurčení, na základě které bylo Ukrajině umožněno vzniknout jako nezávislý stát na SSSR. (Rozpad SSSR v otázce nezávislosti Ukrajiny hraje veledůležitou roli).
Debilové mezi námi; Názor jako nemoc
Rozpadem SSSR vznikl jiný svaz, který byl nazván Společenství nezávislých států Содружество Независимых Государств (СНГ), které zahrnuje Arménii, Ázerbájdžán, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Rusko, Tádžikistán a Uzbekistán, kdy Ukrajina tuto smlouvu nikdy neratifikovala, byla jen pozorovatelem do 19. března 2014. Tehdy Ukrajina svou roli v SNS ukončila. Tomu předcházelo dne 16. března 2014 na Krymu opakované referendum, tak jako v roce 1991, kterým si občané USSR odhlasovali nezávislost na SSSR a občané Krymu v roce 1991 nezávislost na USSR. Ovšem to bylo v pořadí už třetí referendum o nezávislosti Krymu, jelikož druhé v pořadí proběhlo 27. března 1994.
Vzhledem tomu, že Ukrajina nikdy neratifikovala smlouvu o SNS, byla jí nezávislost Ruskou federací (RF) jako nástupnickou zemí SSSR garantována na základě specifických záruk; taková „finlandizace“ území. Ukrajina se musela vzdát jaderného arzenálu, musela garantovat stejná práva ruskojazyčným, musela garantovat vojenskou neutralitu a dodržovat i pravidla SNS, ač smlouvu o SNS nikdy neratifikovala.
Začátek konce Ukrajiny?
Peripetie nezávislé Ukrajiny se vždy odvíjely podle azimutu východ / západ, jelikož toto území nebylo nikdy homogenní; ruskojazyčný industriální východ a západ vesnický a zaostalý. Kyjev jako kolébka Kyjevské Rusi si vždy nesl punc jakési jiné důležitosti. Ovšem ekonomický rozvoj jedné z nejbohatších evropských zemí na naleziště nerostného bohatství a země, které by mohla být největší obilnicí Evropy, byl otřesný. Ukrajina patřila k jedné z nejchudších zemí Evropy.
Viktor Fedorovyč Janukovyč si uvědomil, že ratifikace přístupové smlouvy s Evropskou unií (EU) by byla nejen pro Ukrajinu veskrze zcela nevýhodná, avšak také by narušila garance nezávislosti ze strany RF jako nástupnické země SSSR, která hranice nezávislé Ukrajiny garantovala, což byl první právní instrument mezinárodního práva, jenž hranice nezávislé Ukrajiny garantuje. A od toho se celá nezávislost Ukrajiny odvíjí.
Byl toto hlavní důvod proč V. F. Janukovyč neratifikoval přístupovou smlouvu? Bylo to jen pro její nevýhodnost? Nebo mu někdo připomněl, že její ratifikací končí záruky RF na nezávislost Ukrajiny, když Ukrajina neratifikovala nikdy své členství v SNS a zůstala jen pozorovatelskou zemí?
Pak následoval nacistický puč zvaný „Majdan“, který vedl k vyhnání V. F. Janukovyče z Ukrajiny v roce 2014. Ten uprchl do Ruska. Dále pak došlo k vyhlášení nezávislosti Krymu a na Donbasu vyhlášení nezávislosti Doněcké lidové republiky (DLR) a Luhanské lidové republiky (LLR), které v rámci koordinace svých zájmů vytvořily i tzv. Novoruský svaz.
Obcházejte cenzuru
Krym se stal součástí RF. Obyvatelé obyvatele Krymu tak dosáhli svého, že na základě v pořadí třetího referenda se jim podařil „návrat domů“ do náruče „matičky Rusi“.
Pro profánní dav rekapitulace posloupnosti: Prvně se stal Krym nezávislým, pak požádal o začlenění do RF a až pak byl po schválení asociační žádosti začleněn do RF. Tedy kdo mluví o anexi Krymu, lže. Šíří falešné informace a manipulační propagandu překrucování základních faktů.
Genocida ruskojazyčných
Takové štěstí jako obyvatelé Krymu neměli však obyvatelé Donbasu. Tam byla dne 6. dubna 2014 vyhlášena kyjevským nacistickým režimem tzv. Protiteroristická operace, která není ničím jiným než genocidou ruskojazyčného obyvatelstva, jelikož ukrajinská armáda a dobrovolnické svazy nacistů a neonacistů, jako jsou Azov nebo Pravý sektor, aj. vraždí na Donbase ženy, děti i starce.
Západní propaganda tamní milice domobrany DLR a LLR nazývá proruskými separatisty, což je pro vzdělaného člověka jen krutý vtip. Jak může být ruskojazyčný obyvatel Ukrajiny na území výsostně ruském, neb Novorusko bylo vždy součástí Ruska proruský, když jako Rus již na tento svět přišel?
Genocida na Donbasu nebyla ukončena ani Minskými dohodami, které Ukrajina nikdy nedodržovala. Navíc po roce 2014 se na Ukrajině zcela přestaly dodržovat i dohody mezi USSR (dnes Ukrajina) a SSSR (nástupnickou zemí je RF) na základě, kterých získala USSR nezávislost na SSSR.
Tedy ještě jednou a stručně: RF je nástupnickou zemí SSSR a tím také garantuje nezávislost území Ukrajiny.
Nacisté, neonacisté a nukleární program
Po nacistickém puči zvaném „Majdan“, který plně proběhl v režii zemí NATO, EU a USA došlo k nacifikaci Ukrajiny. Tehdy zemi ovládly ultranacionalistické a rusofobní politické síly. Ulice se tak začervenaly přítomností rasistických neonacistů a nacistů glorifikujících temnou minulost ukrajinských území za II. světové války (v Rusku Velká vlastenecká válka – Вели́кая Оте́чественная война) oslavováním válečného zločince a nacisty Stepana Andrijovyče Bandery.
Na Ukrajině je dnes běžné, že tam oslavují zločineckou a nacistickou 14. granátnickou divizi SS (1. ukrajinská), což byl německý útvar rekrutován na Ukrajině zvaný divize „Galizien“. Dále nacistickou temnou minulost Ukrajiny oslavují také nočními pochody s pochodněmi, tak jak v nacistickém Německu.
Nacisté a neonacisté ulicemi Ukrajiny pochodují s obrazy válečných zločinců nesenými v čele těchto průvodů, jako ikon v rámci pravoslavných poutí; používají nacistickou symboliku a svastiky.
Za vlády válečného zločince, iniciátora genocidy na Donbase Petra Olexijovyče Porošenka, který byl tzv. prezidentem Ukrajiny v letech 2014 – 2019, došlo k vyhlášení nacistické operace na vyhlazení ruskojazyčných na Donbase, jinak totiž tzv. „protiteroristická operace“ nelze nazvat.
Může být soudce blázen?
Ovšem zásadní role P. O. Porošenka nebyla v tom jen vyhladit ruskojazyčné na východě, ale především ožebračit všechny Ukrajince, Vypadá to, že dalším cílem Porošenka bylo Ukrajinu rozkrást do úplné mrti. To vše za pomoci Roberta Huntera Bidena, který je synem součastného mentálně zaostalého a pravděpodobně i plně dementního prezidenta Spojených států amerických zvaného Joseph „Joe“ Robinette Biden, Jr.
Od nacistického puče, který vedl k plánované vraždě legitimního prezidenta Ukrajiny V. F. Janukovyče, který byl z Ukrajiny fakticky vyhnán. Vrazi jej doslova na území Ukrajiny pronásledovali. K atentátu nedošlo jen proto, že se do záchrany ukrajinského prezidenta zapojily tajné služby RF a přímo prezident RF Vladimir Vladimirovič Putin. To mělo za následek záchranu V. F. Janukovyče, ten uprchl do exilu v Rusku.
Až po nástup filmového a televizního komika Volodymyra Oleksandrovyče Zelenského na trůn nacistického vůdce Ukrajiny v roce 2019 se z ukrajinských nacistických, ultranacionalistických, neonacistických kruhů, které na Ukrajině uzurpují moc a „prezidentský úřad“ ozývají plány na členství Ukrajiny v NATO a EU. Toto však jsou požadavky v přímém rozporu s garancemi, které RF dává Ukrajině v rámci svého nástupnictví za SSSR v otázkách nezávislosti.
Vše bylo završeno koncem roku 2021, kdy ukrajinské vedení v čele s V. O. Zelenským začalo otevřeně mluvit o obnovení statutu Ukrajiny jako nukleární mocnosti s tím, že Ukrajina odstoupí od Budapešťského memoranda. Tedy od „mezinárodní dohody podepsané 5. prosince 1994 v maďarském hlavním městě Budapešti ukrajinským prezidentem Leonidem Kučmou, ruským prezidentem Borisem Jelcinem, americkým prezidentem Billem Clintonem a britským premiérem Johnem Majorem. Čína a Francie poskytly poté poněkud slabší individuální ujištění v samostatných dokumentech. V rámci tohoto memoranda Ukrajina slíbila vzdát se svého jaderného arzenálu, kdežto zbylé tři státy poskytly Ukrajině některá bezpečnostní ujištění.“ [3]
Na základě události minulých od „Puče na Majdanu“, se Ruská federace snažila vést se Spojenými státy jednání o bezpečnostních zárukách, které bylo se strany USA podle slov vedení RF plně sabotováno.
Následně tyto snahy o jednání byly na konci roku 2021 zcela odmítnuty. To vše patrně vedlo k přehodnocení ruských vztahů k Ukrajině, která celých 8 let porušovala dohody, které jí garantovaly nezávislost.
Nejsem delfín
Navíc zmínka o možném vypovězení Budapešťského memoranda a pokus o nastolení nad Ukrajinou jaderného statutu přímo odporuje garancím nezávislosti Ukrajiny ze strany RF.
Denacifikace a demilitarizace Ukrajiny
V únoru 2022 byla ze strany Ruské federace uznána nezávislost DLR a LLR a to v hranicích vyhlášených republik, kdy část takto vyhlášených a uznaných republik (ze strany RF) bylo okupováno ukrajinskými vojenskými jednotkami a nacistickými, neonacistickými a ultranacionalistickými paramilitantními jednotkami nacistické Ukrajiny.
To vedlo k bouřlivým oslavám ze strany ruskojazyčné menšiny, která byla od roku 2014 terčem ukrajinské nacistické genocidy. Po oslavách přišlo vystřízlivění.
Ukrajinské nacistické síly zcela přestaly dodržovat Minské dohody, které ostatně plně neplnila Ukrajina nikdy. Započaly ofenzívu na Donbase. V té době již měly republiky tzv. Novoruského svazu (DLR, LLR) navázány i diplomatické styky s RF, proto požádaly RF o vojenskou pomoc.
Dne 24. února 2022 Vladimir Vladimirovič Putin vyhlásil speciální vojenskou operaci na Donbasu, kdy poznamenal, že „jejím cílem je chránit lidi na Donbasu, kteří jsou již osm let vystavení zneužívání a genocidě ze strany kyjevského režimu.“
V. V. Putin dodal: „V plánech Ruska není okupace Okrajiny“ s tím, že RF se však bude snažit o její demilitarizaci a denacifikaci a předání soudu všech válečných zločinců odpovědných za „krvavé zločiny proti civilistům“ na Donbasu.
Konec nezávislé Ukrajiny?
Ukrajina byla vždy pouze nezávislá, kdy její nezávislost byla garantována prvně SSSR, kdy tak došlo k rozpadu SSSR (nezávislými se stalo rozpadem mnoho sovětských republik) a po roce 1991 tuto nezávislost garantovala Ruská federace.
Nezávislost Ukrajiny byla výrazně ohrožena již v počátcích. Ukrajina totiž odmítla ratifikovat smlouvu o SNS a zůstala jen pozorovatelskou organizací. Ke garancím ze strany RF ovšem přispělo velkou měrou Budapešťské memorandum, kdy se Ukrajina vzdala Sovětských nukleárních zbraní, které na jejím území zůstaly po rozpadu SSSR.
Ukrajina proto nikdy ve své krátké historii od roku 1991 nemohla být považována za suverénní zemi, jelikož její nezávislost se neodvíjela od mezinárodních garancí suverenity, ale pouze od nezávislosti garantované SSSR a dnes nástupnickou RF a to pouze za dodržování specifických závazků, které jsou specifikovány v předchozím textu.
Globální občanská válka
Vojenská neutralita země byla a je narušena přítomností vojsk NATO, a usilováním Ukrajiny o členství v NATO. Dále pak usilování o členství v EU narušuje neutralitu Ukrajiny. Genocida na Donbasu odporuje garancím rovného zacházení s ruskojazyčnými obyvateli. A nakonec usilování o vypovězení Budapešťského memoranda. To je hned několik důvodů, proč již není možné udržení plných garancí nezávislosti Ukrajiny ze strany RF.
A opět stručněji pro jedince hluboce postižené západní rusofobní propagandou: Ukrajina začátkem roku 2022 nedodržovala ani jeden ze svých specifických závazků vůči RF. A přesto prezident RF V. V. Putin vyhlásil, že Rusku nejde o okupaci Ukrajiny, ale jen o demilitarizaci a denacifikaci, tedy k návratu k bodu, aby RF mohla i nadále garantovat Ukrajině její nezávislost.
Závěr
Je vždy velmi smutné, pokud v nějakém konfliktu zemře vůbec jeden člověk. Každý ozbrojený konflikt je velmi krajní a hraniční meze. Každá agrese musí být odsouzena, jelikož je nepřípustná. Kdo ovšem začal na Ukrajině vraždit jako první? Kdo střílel na bezpečnostní složky na „Majdanu“? Kdo upálil civilisty v Domě odborů v Oděse? Kdo zahájil genocidu ruskojazyčných spoluobčanů na Ukrajině na Donbase? Kdo? A kdo to snad rychle a brzy vše ukončí?