Komunistické zrůdy Gebeníček a Semelová zase vystrčily růžky a zvracely ve sněmovně. Ano, máme svobodné a demokratické uspořádání společnosti, proto musíme trpět i takové lživé výlevy od potomků zločinecké a vražedné ideologie. Navíc Grebeníček je i potomkem lidské zrůdy, která týrala politické vězně, tedy lidi, kteří měli jiný názor. Proto by Grebeníček i Semelová měli děkovat bolševickému bohu, Leninovi, že dnešní společnost se vyvinula jinam, nežli byla v době, kdy komunisté u nás převzali moc a rozpoutali občanskou válku a peklo, které nazývali třídním bojem.
Nechme tak trochu stranou poslední komunistické výroky, ty jsou folklorem a jsou možné jen díky sametovému podvodu největšího vlastizrádce všech dob a největšího komunistického kolaboranta Václava Havla. Nebýt této perversní a věčně opilé osoby, která měla další a další neřestné sklony, tak jsme se mohli více oprostit od komunistické minulosti a zbavit se i komunistické strany, která by byla rozpuštěna, a přední viníci by byli uznání vinnými za zločiny proti lidskosti. Ovšem musela by se část bolševického práva prohlásit za zločinné. Nic z toho se nestalo. Ani nemohlo, jelikož Havel byl zvolen komunisty, jako premiéra první vlády jmenoval komunistu a v náručí komunistů budoval ve společnosti svůj humanitární fašismus, který nazýval pravdou a láskou, která ovšem byla jen snůškou lží a nenávisti. Dnes tento nepolitický směr politiky a reálného fašismu představují havloidi a TOP 09. Kdy tito mají dnešní komunisty jen jako virtuálního nepřítele, aby mohli fungovat na vlně falešného antikomunismu.
V době normalizační bylo stěží najít nějakého bojovníka proti komunismu. Vesměs to byla jen rétorická cvičení, nebo takový životní styl, který automaticky vylučoval tyto lidi ze společnosti, ale z jakékoliv společnosti. Není možné nazývat za boj proti komunismu chlastat do němoty a pak se někde na veřejnosti nebo v soukromí válet pozvracení. Nebo při opulentních pitkách souložit každý s každým, nehledě na pohlaví. Toto což se převážně dělo kolem lidí, kteří byli tzv. chartistickou šlechtou, nelze považovat za boj proti komunismu. Tito lidé by byli na okraji jakékoliv společnosti, jen uměli správně lhát. Až jim odpůrci komunismu jejich lež uvěřili, jak u nás tak v zahraničí. Chartistická šlechta, tedy vůdčí chátra, všemi opravdovými bojovníky proti komunismu opovrhovala. Toto potvrdil i Havel, když na Hrad v Praze usedl. Opravdové bojovníky komunismu stavěl do pozadí, aby na něj pravda nevyšla na světlo světa.
Opravdový boj proti komunismu probíhal u nás v době, kdy jsme měli ještě v národě hrdiny, které ovšem komunisté účelově pronásledovali a likvidovali, jelikož se jich báli jako čert kříže. To byli aktivní bojovníci proti nacismu. Opravdový demokrat, který ze všeho nejvíce ctí svobodu majetkovou a jednotlivce, ihned věděl, že komunismus je stejně hrůzná a odporná ideologie jako nacismus. Proto se protikomunistický odboj začal formovat krátce po bolševickém převratu a vyhlášení občanské války, tzv. třídnímu boji, kdy proletariát pod vedením komunistické strany a zastrašován Lidovými milicemi začal likvidovat buržoazii, soukromé zemědělce, bojovníky proti nacismu, zbytky šlechty a inteligenci. Byla to otevřená občanská válka, která produkovala mrtvé, a komunisté otevřeně své odpůrce vraždili, zavírali do kriminálu, kde tyto vězně mučili, týrali a pak popravovali. Dalším způsobem likvidace protikomunistické opozice a komunistických odpůrců bylo jejich věznění v koncentračních táborech, které nevymysleli nacisti, ale jen se u ruských bolševiků inspirovali.
Na celé komunistické historii nejen u nás, ale všude po světě je zřejmé, že za touto ideologií jsou desítky až stovky milionů mrtvých. Je to nejvražednější ideologie. Ovšem u nás komunisté kopírovali nálady lidu. Po brutalitách 50. let přišli se salámovým socialismem, kdy vše patřilo všem a pokud občan řádně fungoval, tak měl skoro vše, co potřeboval. Jen té svobody se nedostávalo. Pak se dokonce komunisté pokusili reformovat sami sebe, při Pražském jaru v roce 1968. A tehdy se zrodilo komunistické stigma našeho národa. Tak velké, že dnes většinová společnost je ochotna komunisty tolerovat a bojovníky proti komunistickým hrdlořezům neoprávněně nazývat vrahy a to vše se děje za potlesku zrůd jako jsou Semelové, Grebeníčci, Filipové a jiní.
Odbojová skupina bratří Mašínů, byla opravdovou a autentickou odbojovou skupinou, která aktivně proti komunistickým vrahům bojovala. Bojovali válečnými prostředky, jelikož bojovali v době otevřeného třídního boje, kdy komunisté vraždili své odpůrce, proto jejich boj byl legitimní, ač za jejich činností zůstali mrtví. Musíme upozornit, že tito mrtví byli vždy dobře prověření a vždy dobrovolně spolupracující s režimem, který vraždil a sami byli ozbrojeni a připraveni odpůrce komunistické ideologie vraždit. Odbojová činnost skupiny bratří Mašínů byl nevyrovnaný boj, ovšem rovnými prostředky, kdy malá skupina vzdorovala přesile. Hrdinsky se prostříleli přes NDR až do Západního Berlína, z kterého se odebrali do USA a tam vstoupili do armády a připravovali se na osvobození Československa od komunismu, k ozbrojenému osvobození od komunismu nikdy nedošlo. A na morální osvobození čekáme stále.
Odbojová skupina bratří Mašínů, byli opravdoví a hrdinní bojovníci proti komunistickým vrahům, proto by měli být za svou činnost vyznamenání a uznávání. Na jejich počest proto pojmenujme nějakou část veřejného prostoru nebo ustanovme významný den či státní svátek, aby se dnešní komunisté stále báli svobodného ducha člověka, který se nebojí i proti přesile bojovat a svůj život nenechá svému katu jen tak. A hlavně nevěřme falešnému antikomunismu dnešní havloidních fašistů, je to jen další lež, kterou umí šířit jako pravdu a lásku.