Komunista Okamura je děsivá rudá noční můra

Tak a je to vybarveno. Tomio Okamura, kandidát na vše, s dobrými radami na vše se vybarvil. Ten kdo jej podezíral z populismu, tak ten se mýlil. Ten kdo jej podezíral z čehokoliv, tak se taky mýlil. Nikdo jej nepodezíral z lidské a omezené demence a stejně se tak projevil. Komunismus není pro něj svinstvo, ale něco přijatelného. Sice rád volný trh, ale jen odsud a raději nikde. Najednou chce být prezidentem a o podporu komunistů se rád opře. Co je to, prosím, za člověka?

Připomíná mi sexuálního devianta. Bere to co je k mání. Není krásná žena, tak stačí průměrná. Nemá průměrnou, tak stačí šeredná. Není žádná žena, tak je pro něj dobrý hezký chlap, a pokud ani to ne, tak stačí škaredý. Pokud není ani člověk, tak si najde housera a jeho biskup mu taky stačí. Jak jinak si vysvětlit, že vítá a vyžaduje podporu komunistů ve své prezidentské kandidatuře?

Celý národ zná jeho ublíženecký životní příběh, jak jej Japonci nebrali, že je jiný, když vypadal napůl evropsky. Jak jej děti v děcáku šikanovaly, díky jeho asijskému vzhledu. Potom si stěžoval na klacky pod nohami při podnikání. A najednou je z něj hvězda. Jak se to stalo? Asi tím, že se naučil chodit přes mrtvoly. Proč přes mrtvoly? Nevadí mu podpora komunistických vrahů, kteří dodnes mají ruce zmáčené od krve politických vězňů a obětí komunistického holocaustu.

Okamura nebyl obětí nějaké jinakosti, ale byl obětí svého ega, kdy je jen něčím, ale ne člověkem. Vždy jej pronásledovala jeho osobnost. Kdo se s komunistou dá jednou do paktu, tak je divný. Ovšem pokud se dá někdo do paktu s komunistou jen díky svému prospěchu, tak je zločinec. Komunisté jsou zákonem uznanými zločinci.

Pokud má Tomio v sobě krapet japonské krve, tak mu zbývá jediné. Odejít někam do ústraní, vyrovnat se sám se sebou a spáchat rituální sebevraždu – harakiri.