Rétorický, duševní gigant a vládce ministerstva spravedlnosti v jedné osobě, Pavel Blažek, započal plnit své kongresové sliby, jak zatočí se svobodou slova. Bylo už jí dost. Jemu nikdo nebude říkat, jak je hloupý, omezený a vůbec. Pokud by prošel jeho návrh, jak kastrovat svobodu slova, která je u nás už podvázaná více než dost, tak by název dnešní glosy byl žalovatelný. Soud by byl rychlý, jako nějaký bolševický proces. Vina nevina. Napsal jsem, že je blbec a hotovo. Žádné zkoumání, zda náhodou blbcem není. Stačilo by jeho prohlášení, že jej to urazilo, pak pokuta a třeba i zákaz činnosti. V případě publicistů a novinářů, ještě useknout ruce a vyříznout jazyk, aby nemohli šířit slovo. Nebo rovnou upálit.
Tak nějak by si ministr spravedlnosti představoval boj se svobodou slova. Já se mu nedivím, ono být tím čím je, tak o sobě nic hezkého slyšet nemůže. Ovšem jednou je politik, tak co. A platná legislativa na to pamatuje. Může podat žalobu a soudit se podle dnešních platných právních norem. To ale není tribunál a může se třeba zjistit, že blbcem je. Pak by bylo rozhodnutí soudu, že jej není možné urazit, když jej někdo nazve blbcem. Taky trestní zákoník zná pomluvu, takže pokud někdo naplní skutkovou podstatu tohoto přečinu, tak může být dokonce stíhán, souzen, odsouzen a trestán. Dále v menším na toto pamatuje i zákon o přestupcích. Ovšem i racionální smýšlení je východiskem, pokud se politici nebudou dále chovat jako nenažraní vepři u přetékajících koryt, tak i jejich kritika bude jiná.
Sami politici vytvářejí politickou kulturu. Ono se není čemu divit, že jim občané nadávají i vulgárně, když ve sněmovně je to někdy za pultíkem jako ve IV. cenové. Slib a skutky DON BLBLA jsou jen tvrdým útokem na již tak okleštěnou svobodu slova. Tyto činy nepatří do střední Evropy, ale spíše někde do Lukašenkova Běloruska.