Producentka společenských akcí, Alka Hájková je původem z Indie. Do České republiky ji přivezli adoptivní rodiče, Češi, kteří v Dillí působili v diplomatických službách. Osud ji přivedl mezi mistry svého oboru. Čím ji obohatili, co pro ni znamenali rodiče a osobnosti, se kterými se setkala. Jak vidí současný šoubyznys a vrátí se do své rodné rodné země?
Paní Hájková, dlouhodobě se pohybujete v médiích. Jak se změnila v posledním roce?
Řekla bych, že se změnila, chcete-li přizpůsobila, protože musela. Informují čtenáře, posluchače o aktuálním dění, které se mění ze vteřiny na vteřinu. Nejen ona, ale také politici na celém světě se dostali stejně jako my do naprosto nestandardní, chaotické situace. Samozřejmě, že otázkou je, jaká země ji dokáže zvládnout a mít ji pod kontrolou.
Lidé neví, čemu a komu věřit. Chybí jim jasná pravidla, informace, podle kterých by se měli zachovat a vědět, co očekávat. Do toho přichází další negativní zprávy, což je nejen pro dospělé, ale především děti stresující. Rozhodně to není pro jejich budoucí sociální i psychický vývoj dobré.
Pojďme k vaší profesi. Vy jste produkovala mnoho atraktivních společenských akcí s předními osobnostmi. Jak se změnil šoubyznys odchodem Mistra?
Tak samozřejmě, že s Karlem Gottem odešla jedna etapa života. A to v šoubyznysu nebo v soukromí u lidí, kteří zpěváka adorovali. Čtu, slyším, jak lidem chybí vzor laskavosti, umu, ale i hezkého oblečení, někdo, kdo dokázal rozdávat radost i naději. Karel ke stáří velmi zmoudřel, měl nevšední názory, dnes se některé z nich začínají naplňovat. Kromě malování se zajímal o historii, když se rozpovídal o 2. světové válce, bylo zajímavé ho poslouchat. Dokázal vidět a vysvětlit věci v souvislostech. To je velmi důležité i pro to, aby člověk nenaskakoval na různé mediální a informativní klišé.
Pan Gott měl ohromný rozhled, byl sečtělý, setkával se s velmi zajímavými osobnostmi ekonomického, podnikatelského i politického života. O pracovitosti ani nemluvě. Naučil se jazyk země, ve které zpíval. Já jsem tady ani v čase, kdy byl Karel mezi námi ani dnes neviděla nikoho, kdo by byl zván do takové, řekněme zajímavé společnosti. Ohromné bylo, jak si dokázal udržet celoživotně profesionální image. Přesto, že máme mnoho zpěváků s krásným hlasem, dál, než za humna se nedostali. O ocenění z různých zemích už nemluvím. Takže Karel nejen skvěle zpíval, měl úžasné společenské vystupování, krásně se choval k lidem, ale také bravurně reprezentoval Československou, později Českou republiku. A to mi tady, především u politiků dnes chybí. Potkala jsme hodně lidí, kteří zvládali naučeně společenské chování, bylo ale poznat, že jen ve chvíli, kdy byli ve své roli. Jakmile z ní vypadli, bylo po všem.
Ale zpátky k vaší otázce. Pro každého fanouška je hvězda někdo jiný. Bohužel dnes je „hvězda“ každý, kdo se dokáže, byť na hranici své hrdosti zviditelnit. A přitom nemusí být vůbec ze šoubyznysu, jen se při nějaké té celebritě lehce „přihřála“. Karel byl nejen tou hvězdou první velikosti, ale také tahounem celého kulturního dění, což je ještě více patrné až po jeho odchodu. Občas vidím i na sociálních sítích, jak fanoušci na Karla hezky a stále vzpomínají. Lidi potřebují takovéto vzory, a ty dnes napříč společností chybí. Oni jsou vnímaví a umí si udělat vlastní obrázek o osobnostech, názorech, které jim předkládají média, sociální sítě, politici sami. Lidi umí odpustit chyby, nedostatky, ale špatně snáší, když se jim dává najevo nadřazenost, To je pochopitelné. A k tomu se Karel Gott nikdy nesnížil, přesto, že na to měl od jiných osobností snad největší nárok. A v tom je právě ta velikost. Žadonit o uznání, nedat lidem pocit, že je uznáváte, je slušně řečeno troufalé. Věřím tomu, že by se dokázali přizpůsobit něčemu, co by pro ně bylo opravdu smysluplné. Bohužel šoubyznys půl roku po Gottově smrti umlčel coronavir, a tím na delší čas změnil vše. Uvidíme, kdo se do něj vrátí a o koho bude dál zájem.
Není tajemstvím, že jste se s panem Gottem dobře znala. Do jaké míry se změnil pro vás osobní i pracovní život?
My jsme se znali od mých čtrnácti let. Nejdříve jsme byli známí, co se potkají a pozdraví v zákulisí na koncertě. Později přerostla známost v kamarádství, které se díky mé profesi producentky proměnil i v pracovní vztah. Pro mě to byla neuvěřitelná škola profesionality, úcty k lidem, ale také možnost vidět a pochopit, co vše za tím stojí.
Vážím si těch neuvěřitelných let, co jsem mohla být ale také po boku dalších profesionálů, jakými byl Ladislav Štaidl, skvělý organizátor a manažer nebo klavírista Rudolfa Rokla, který měl nadání od Boha. Pro mě bylo a je zajímavým poznáním, že Karel, byť hvězda první velikosti se nebál obklopit velmi schopnými lidmi. To dnes vidíte málokdy. Kde kdo se bojí, aby ho náhodou někdo nepřeskočil. Ve všech profesích.
Vždycky jsem se raději stýkala s lidmi, kteří byli a jsou výše než já. Jen od nich se můžete něčemu naučit. Soutěživost tady musí jít stranou. Je to o pokoře. Znám lidi, kteří byli a jsou nejen profesně velmi nadaní, ale zvítězilo a převládlo nad nimi jejich ego. Ono je důležitým pomocníkem, ale špatným pánem. Velmi důležitá je proto také emoční a sociální inteligence. Velmi přesně to vyjádřil Láďa Štaidl: K čemu je vysoké IQ, když nemáte talent na život.
Když se pořádaly společenské akce, kam měl dorazit Mistr, samozřejmě se pořadatelé snažili připravit vše, jak nejlíp mohli. Samozřejmě, že i já. Byla to pro mě věc nejen prestiže, ale také možnosti naučit se něčemu novému. Karel vždy velmi trpělivě a laskavě vysvětloval, co je důležité. Vzpomínám si, že jednou jsme zapomněla obstarat věšák. Banalita, bez které se umělec v šatně neobejde. Dnes už vím. Karel nastavil vysokou laťku, protože ji sám vyžadoval i po sobě. Ne každému se chce být neustále ve střehu, průběžně na sobě pracovat, kontrolovat se a patřit lidem i ve chvílích, kdy vám není životně úplně nejlépe.
A co se změnilo ve mně? Měla jsme fakt obrovské štěstí být přátelsko-pracovní rovině mezi lidmi, kteří něčeho dosáhli, ať už to byl Karel Vágner, režisér Jiří Adamec, ale třeba i principál Divadla Broadway, Oldřich Lichtenberg, plastický chirurg Libor Kment, Jan Měšťák, lékař prof. Jan Pirk nebo herec a moderátor Jan Čenský. Těch zajímavých lidí je samozřejmě víc i z jiných oborů. Osud se naplnil a já dnes čerpám z toho, co jsme se naučila, co mě zaujalo. Mám celoživotní štěstí, že žiji v souladu sama se sebou a práce mě neskutečně baví a naplňuje. Nakonec jsem vděčná osudu, že jsme si své sny naplnila. Nejen o všem píšu ve své poslední knize Tanec mezi Mistry. Já jsme k této knize dostala v jednom rozhovoru nádhernou otázku: „Byli největšími mistry vašeho života rodiče?“
Ptát se asi nemusím…
Ne. Nemusíte. Samozřejmě, že ano. Právě oni mně dávali do života to nejcennější.
Říkáte, že jste si naplnila své sny. Jaké jsou vaše další vize a přání?
Dalším přáním, které se mi naplnilo, byla a je možnost moje moderování s hosty, které si sama pozvu do studia Českého rozhlasu a zde natáčím podcastové rozhovory. V tuto chvíli jsem je ale pozastavila, protože není kromě coronaviru moc nových témat. A lidi jsou přesyceni informacemi. Spíš si potřebují odpočinout a načerpat novou energii.
A plány do budoucna? Pořád mám nějaké. Bez nich bych byla asi už mrtvá. Neumím žít ze dne na den. Jako Vodnářka jsme vizionář, takže nápady jsou. Jen uvidíme, jak a kdy je budu moci realizovat. Například příští rok slaví naše agentura desáté narozeniny. Každopádně bych chtěla dál přinášet posluchačům, čtenářům zajímavé články, radost a pohodu. Co se týká šoubyznysu, jak už jsme se zmínila, myslím, že pro mě s Karlem Gottem odešel…
Mým prioritním cílem je ale návštěva Indie, odkud pocházím, země s fascinující historií. Jsem vděčná za to, že se moje přání sny naplnily, prožila jsem tady krásné chvíle, vychovala společně s manželem dva úžasné kluky. Netrpím tedy žádnou frustrací a pocit nedokončenosti čehokoli. Jsem ráda, že můžu jít nezatížená minulostí dál. Kruh se uzavřel.
Alka Hájková exkluzivně pro VIPosobnosti.cz | Autor: Radek Velička | foto: Mirek Malec