Pomalu se většina inteligentní menšiny v České republice začíná smiřovat s faktem, že nový prezident bude při nejmenším trpná loutka nebo blbý hadrový panák. Ono totiž nabídka kandidátu není valná, spíše připomíná odpadlíky z nějakého kabaretního vystoupení, kdy principál rozhodl: S těmi se nedá dělat ani maňáskové divadlo a s radostí a chutí se raději oběsil. Nejen kandidáti nesou vinu na celé trapnosti situace a volby. Započalo to už populistickým slibem a pak ustanovením přímé volby, kdy to bylo, typicky pro naši politickou scénu, za pět minut dvanáct. Prováděcí zákon, na který naše politická reprezentace zapomíná obvykle a vždy, byl vyplivnut skoro v hodině dvanácté.
Ano byl přímo vyplivnut, nebo spíše vyzvracen. Jeho kvalita odpovídá dohodě kocourkovských radní. S takovým zákonem se pak potýkali ministerští oslové na ministerstvu hrůzy a strachu. Kdysi vnitro nahánělo hrůzu a strach tím, že o všech všechno věděli a mohli pěkně zamotat životem, to bylo za bolševika. Dnes je to přesně naopak, dnes se všichni zase bojí, jakou hloupost tamní úřednici zase vytvoří a který matematický nebo fyzický zákon poruší. Legendární Henych v obhajobě výpočtu průměru si už za to schytal své, ale je nutné to připomenout, do celkové mozaiky to zapadá.
Nejvyšší správní soud (NSS) měl těžké rozhodování, když se na něj obrátili kandidáti vyřazení Ministerstvem vnitra. Soud rozhodoval o exotech větších, menších nebo o poškozených kandidátech. Ti, kteří vnitru dali petici s méně než padesáti tisíci podpisy nebo petici žádnou, byli přímo kretény, že vůbec podali svou kandidaturu. Připomínali blázny, kteří přišli říci, tak se mnou nepočítejte. Kandidáti s více jak padesáti tisíci podpisů, kteří byli vyřazeni na základě „jakési kontroly“ se opět dělili na duševně vyšinuté a trošku v pohodě. Znali ustanovení prováděcího zákona, tak si to přepočítali a zjistili pochybení ministerstva, ovšem i v případě, kdyby úředníci a hlupáci nepochybili, tak by jim stejně 50 tis. nezůstalo.
Nakonec se do celé této české bramboračky musejí přidat ještě presstitutky, kde inteligence je úplně na překážku. Podle nich je velká šance uspět u třetí komory parlamentu, Ústavní soud (ÚS), s ústavní stížností na zákony ohledně prezidentské kandidatury a vůbec rozhodování kolem. Soudci NSS nebyli při stížnostech jednotní a výroky byly přijímány s těsnou většinou. Jenže toto je běžná praxe i u ÚS. Navíc se jednalo o úplně novou normu a její první použití. Neexistoval k ní žádný předchozí judikát, tak proč se hyeny novinářské tak diví.
Ovšem celou trapnou frašku korunuje Samková, která je tak afektovaná, že nesehnala ani dvě stě podpisů, ale stále do médií mečí, že celou tuhle frašku napadne Ústavní stížností. Já pevně věřím, že bude tak úspěšná, jak je úspěšná v zastupování svých mandantů. Když se jeden z „mačetářů“ přiznal, tak jej dále odmítla hájit. Sama Samková je největší figurkou, skoro vánoční, čokoládovou, dutou a ošizenou, dá se říci falešnou.