Na ČT stále běží upoutávka na pořad názvem 13. komnata, kde se budou zabývat zákoutím jednoho prostého ducha Schwarzenberga. Jestli je Karel prostého ducha nebo není, to by mohl vědět sám. A asi to i ví, jelikož určitě byl o tom slovním spojení informován. Celý díl o Schwarzenbergovi lze považovat na PR a zneužití ČT. Kde je ta veřejnoprávní vyváženost? Kde je 13. komnata dalších předsedů politických stran, ministrů nebo vicepremiérů? Ne, že bych to chtěl vidět, to by byla nepěkná galerka, ale bylo by to vyvážené, tak jak to ČT zákon ukládá. Ten zákon o ČT, na který ČT zvysoka kálí.
Vraťme se ke Schwarzenbergovi. Na tom pořadu můžeme ocenit, že veřejnoprávní televize přiznala a do světa pustili informaci, která byla již národu známá. Karel Schwarzenberg je prostého ducha. Tak se v lepší společnosti začátkem minulého století označovali různí blbečci a duševně nedozrálí jedinci, kteří nebyli přímo duševně nemocní, ale jen mentálně zaostalí. Na vsi se jim říkalo, po vzoru Haškovy postavy, Pepek Vyskoč, ve městech v lepší společnosti byli jen prostí duchem.
Však on je to jen takový hajný, co na pokraji lesíčku stál a děvčata ne pokoji nenechal. To už se Schwarzenbergovi u nás nepodařilo, prohánět česká děvčata a do kupek sena je pokládat, ovšem ve Vídni se činil, činil se tak, že ani ke svému domácímu vzdělání, nic nepřidal. Tudíž zůstal de facto i bez uznané základní školy, jelikož v létech, kdy se základně vzdělával domácím učitelem, se toto u nás neuznávalo. Tak z něj zůstal jedinec ducha prostého a hochštapler.
Ještě že máme tu Českou televizi, která dokáže někdy nádhernou medvědí službu vykonat. Vynášejí senilního spáče do nebes, ale ukážou o něm pravdu nejčistější. Ono kde nic není, tam ani smrt nebere. Karel představuje poslední zbytky evropské požitkářské šlechty, která žila jen z minulosti a na starost měla jen „šoustání“ a „chlastání,“ když budeme citovat doktora Hořce z Černých baronů Miloslava Švandrlíka, což v něm přežívá až dodnes. Spánek na uzdě neudrží, ale plný a hluboký výstřih slečen, je pro něj nejdůležitější. Co chtít od jedince ducha prostého, že ano?