Kalousek se nikdy nevyznačoval žádným jasným programem a můžeme u něj postrádat jednotnou systematickou politickou doktrínu. Vždy se vyznačoval velikou názorovou pružností, nepopsatelným pragmatismem, jak svých cílů, tak prostředků. Proto se zamysleme, jak to s ním a s TOP 09 vůbec je.
Předem musíme ovšem zamezit neobjektivitě a posuzovat jeho kroky nezaujatě, jelikož nařčení názorového oponenta nějakým ismem je ďábelský nástroj politické korektnosti k vynucení korektnosti a potlačení odlišného nepohodlného názoru, jak ve své knize Úprk rozumu: politická korektnost a smrt veřejné rozpravy v moderní Británii píše, Anthony Browne. Proto buďme politicky nekorektní, avšak nebudeme po vzoru Kalouska nikoho nálepkovat, jen položíme pár otázek do veřejné debaty.
Kalousek svou názorovou pružnost potvrzuje snad celý život, jeho spojení s pragmatismem je všem známé, kdy dokáže k prosazení svých cílů a zájmů jednat a spojit se s kdekým. V roce 1984 se stal členem Československé strany lidové, která byla součástí Národní fronty. Tu ovládala KSČ, tudíž byl v politickém uskupení, které se podílelo na chodu komunistického Československa. Národní frontu ČSL opustila až v roce 1990, v témže roce byl zaměstnán jako poradce a později jako vedoucí odborného útvaru místopředsedy vlády.
Do vrcholné politiky vstoupil, když byl zvolen v roce1998 do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, byl stínovým minstrem Čtyřkoalice pro resort průmyslu a obchodu. Čtyřkoalice byla účelovým slepencem stran s nejasnou společnou politickou doktrínou, kdy program byl nahrazen touhou po moci a ovlivňování korporací a prosazování takzvané nepolitické politiky.
V roce 2003 byl zvolen předsedou KDU-ČSL, kdy tento post obhájil i v roce 2005. Sice nebyl členem socialistických vlád Grosse a Špidly, avšak byl předsedou strany, která v socialistické vládě účastná koaličně byla. V roce 2006, kdy výsledy voleb skončily patem, dokonce jednal s Jiřím Paroubkem o vládě ČSSD a KDU-ČSL, kterou by podporovala KSČM, což není pro Kalouska nic nového, protože by se jednalo o oživení Národní fronty, avšak členové jeho strany to razantně odmítli, kdy toto jednání ukončil celostátní výbor strany a Miroslav Kalousek a část místopředsedů rezignovala na své posty ve straně.
Svou iracionalistickou podporu korporativismu ukázal, když sestavoval rozpočty na rok 2008 a 2009, coby ministr financí. Kdy schodky rozpočtu činily 107,2 a 178,7 miliard korun, kdy poslední zmíněný byl rekordním v historii samostatné České republiky a vůbec. Svůj pragmatismus a otočení na obrtlíku ukázal v roce 2010, kdy před volbami do sněmovny už coby hlavní aktér TOP 09 rozesílal složenky, na tento dluh upozorňující, kdy nově v postavení konzervativního politika, sliboval boj se zadlužením, kterého se s valné části účastnil.
Největším důkazem jeho inklinaci ke korporativismu a potlačení demokratické debaty a střetu politických názorů na stranické půdě, kdy toto nahradil aktem a silou státní moci je povolení internetového sázení českým firmám a to i přes odpor jeho domovské strany, kdy stanovisko KDU-ČSL bylo absolutně odlišné a uložilo mu jako ministrovi vlády, aby dělal veškeré kroky proti povolení internetového sázení. V rámci internetového sázení je pikantní ještě nabídka Penty osmi až deseti milionů sponzorských pro KDU-ČSL, kterou tehdejší předseda Čunek odmítl, s tím že strana je proti internetovému sázení a Penta toto provozovat chce. Kde peníze skončily je dodnes nejasné, ale v pokladně KDU-ČSL nikoliv a Kalousek internetové sázení povolil. Pokus o politickou likvidaci a kriminalizaci Jiřího Čunka asi taky není jen tak náhodný.
Po 25 letech svého členství ve straně Kalousek od lidovců odešel a začal budovat novou stranu TOP 09, kam podobně smýšlející lidé odešli do lidovců, kdy se tímto strana lidová rozštěpila, což ovšem samotným lidovcům prospělo. TOP 09 započal budovat s politickým turistou Karlem Schwarzenbergrem, který se podporou korporacím nebrání a netají. On sám se účastnil jednání Bildebergu. Založením TOP 09 se Schwarzenbergem, bývalým ministrem za levicové extrémní liberalisty Stranu zelených, je jen další ukázkou Kalouskovy nejednotné politické doktríny bez programu a s maximální názorovou pružností. Důkazem korporativismu je úzké napojení na Dušana Novotného z Orgapolu, a. s. který TOP 09 poskytl sponzorský dar ve výši 11 milionů korun.
Podle Kalouska je facka pedagogický instrument, který velmi rád použil vůči mladíkovi, který jej údajně vulgárně oslovil a 21. září 2011, byl mladík Kalouskem zfackován čtyřmi fackami.
Na začátku byla slíbena politická nekorektnost, tak snad se podařila udržet a nikde v pasážích nebyl Kalousek za fašistu označen, tak aby to nebylo jemu podobné, když urážel pana Bátoru a v rámci svých myšlenek, tak jej nálepkoval, bůh ví čím. Pro laskavé čtenáře přidám obecnou definici fašismu podle Paxtona, aby si každý udělal názor sám: Fašismus navíc ve srovnání se staršími politickými proudy postrádal systematickou doktrínu a jasný program, vyznačoval se velkou pružností a pragmatismem co do svých taktických cílů i prostředků.