Reakce ministra Drábka je srozumitelná. Náměstek v lochu, ředitel obviněn, on bude rezignovat. Ovšem zase je v tom nějaká švejkovina. Včera 3. 10. oznámil, že rezignuje na svůj post do konce měsíce. Co to znamená? Bude zametat stopy po sobě a svých podřízených? Nebo co jej tam drží?
Přiznání, že je to jeho chyba, proto ta rezignace, je přiznání a neměl by tam být ani o sekundu déle. Ovšem v našem absurdistánu je možné vše. Vláda bude na pár figurek dokonale obměněna a má před sebou nelehký úkol. Přežít. Co se jí sice daří, ovšem stále ve stádiu klinické smrti.
Na Drábkově příkladu je dále zřejmé, že prohibice již skončila, taky z pera jednoho ochotníka TOP 09, jelikož faktický šéf a všemi mastmi hlava pomazaná, Kalousek, včera k aféře svého ministerského a stranického kolegy Drábka, prohlásil toto: „Myslet si můžeme, ale nesmíme si pomyslet na to, co si myslíme.“
Buď byl nalit, což prý mu zdravotní stav už neumožňuje, nebo je za těmi slovy více, či jenom se inspiroval u Paroubka a už se chystá na vládu i s marťany či komunisty, jelikož větička je to jako dialektická hříčka.