Minulost Jany Bobošíkové je pestrá, nad tím není moc co přemýšlet. Ovšem politická scéna je plná lidí, kteří mají svou minulost temnou jako černou kávu. Tomu ovšem média hlavního proudu nevěnují skoro žádnou pozornost. Proč je tedy Jana Bobošíková ostřelovaná jako nepřátelské linie dělostřelectvem před útokem pěchoty?
Odpověď je jednoduchá v rámci takzvané „spacákové“ krize, v rámci boje o moc v České televizi se postavila na stranu odpůrců Havla a posilování neomarxistických sil pražské kavárny. Chtěla zachovat objektivitu v rámci zpravodajství ČT. Bohužel, byla poražena a média jí dnes stále oplácejí tento pokus. Ono havloidi jsou neskutečně mstiví, půjdou po Vás, tak dlouho dokud Vás úplně nezničí, viz. Ladislav Bátora.
Jana Bobošíková není určitě brilantní političkou, jinak by její kroky nebyly tolik zbrklé, více by vyčkávala. Její nejtragičtější chyba byla, že přijala kandidaturu na post prezidentky od KSČM. Ovšem komunistů je v každé straně nespočet a sociální demokracie je takové béčko komunistů. Ovšem zesměšňování Suverenity a Jany Bobošíkové je novinářským a havloidním sportem. Kdo si ještě nekopl, tak není správný havloid.
Suverenita je stranou, která má svůj program, který je pevný v zásadách a pohledech na svět, nemění se každými volbami, tak jak to dělají ostatní strany a tím popírají samy sebe. A přece je Suverenita označována za stranu populistickou, když převážně ČSSD je čistě stranou populistickou, kdy v novém programu popřela ČSSD sama sebe, jen aby na minulé vládě nenechala nit suchou.
Hlavní zvláštností Suverenity je faktor, že nesmiřitelní názoroví odpůrci dokážou v rámci této platformy najít průnik a fungovat vedle sebe. Aby mohli prosadit svůj politický program. Dalším plusem jsou dobré vztahy s Václavem Klausem, který je v rámci Evropy vnímán jako jeden z velkých Evropanů, kteří se nebojí jasně formulovat nynější eurosocialistické zlo, které vede evropskou společnost k záhubě.
Není to jediná strana, která není ani pravicová a ani levicová, také není středová. Je to strana, a veškeré uskupení kolem, která je reálnou opozicí. Jelikož v rámci Evropské unie už žádná pravice a levice neexistuje. V rámci EU zbyly už převážně jen strany socialistické, kdy jedny o sobě tvrdí, že jsou pravice a druhé, že jsou levice. Ono i snaha sebenálepkování KDU-ČSL za pravicovou stranu je směšné, je to strana křesťanská, tak jako Suverenita je strana spíše eurorealistická.
Ano jednu vadu bychom našli, chtělo by to jasně deklarovat, že cílem Suverenity je i vypovězení Lisabonské smlouvy. Jasně občanům České republiky sdělit, že proti vůli občanů a na základě podvedení Václava Klause prosazená Lisabonská smlouva je infekční nemocí, kterou je Evropa zachvácena. Unie nesmí být o politické integraci, sdílené suverenitě, ale o národních státech, které v rámci dobrovolnosti spolu kooperují volný trh a pohyb osob, které nejsou naturalizovány, ale jsou Evropany.