Proč jsem se rozhodl zamyslet se nad stavem české justice? Vyprovokoval mne k tomu blog Mgr. Petra Kausty a shlédnutí záznamu závěrečných řečí v kauze „Vítkov“. Informace jsou to šílené. Nikdy bych nevěřil, že stav české justice může být tak šílený. Věřím, že v justici je mnoho kvalitních a dobrých soudců, ovšem ty černé ovce dělají celkový dojem. Byli jsme svědky bolševického trinbunálu, jelikož byl na objednávku politiků a veřejnsti, právo a znalecké posudky nehrály žádnou roli, jen cíl, odsoudit.
http://kausta.blog.idnes.cz/c/159082/O-uloze-obhajce-v-trestnim-rizeni-nejen-v-kauze-Vitkov.html
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/210411034000473-soud-se-zhari/
Nechci se tady rozepisovat o tom co se stalo ve Vítkově, útok na obydlí je vážná věc, ovšem vypadalo to obydlí jako obydlí nebo jako zřícenina, kde by se nedalo představit, že se o obydlí jedná, ale jen o zpustošenou a opuštěnou stavbu? O tom se zmiňovat nechci. Dále se taky nebudu rozepisovat, jak banda recidivistů se prezentuje v médiích. O tom se taky nebudu rozepisovat. Mne zajímá jen stav české justice, protože v této kauze nejde jen o Senát Krajského soudu v Ostravě, ale i o předsedu ústavního soudu, který se k živé kauze vyjádřil, i když mohl předpokládat, že se k ní bude muset třeba vyjadřovat z pozice své funkce, tím vyjádřením se dopředu stal podjatým.
Co v justici znamená francouzská úchylka, tak to vědí všichni právně vzdělaní a někteří, kteří se o soudnictví zajímají. Francouzská úchylka je omezení svobody soudcovského myšlení, které zavedli francouzští revolucionáři při zavádění 1. republiky, kdy soudci vzali možnost vlastní úvahy a posouzení a sešněrovali jej pouze k otrockému výkladu zákona. A proč se tomu říká úchylka, protože se tento princip využíval jen ve Francii a co je odchylné není norma a co není norma není normální a co není normální může být i úchylné.
Francouzská úchylka ovšem není podle mne nic nedemokratického, je to vynucení demokratičnosti soudního procesu. Ovšem u nás se historicky k tomu přidaly bolševické způsoby vedení tribunálu a máme náš skvělý systém, že obviněný je soudem ihned považovaný za vinného a prokazuje svou nevinu. Ovšem náš soudní systém je právně postaven na tom, že se u soudu má prokázat obviněnému vina. Ale většina bolševických soudců to nebere. Oni jsou prostě soudci a páni. Jsou to bolševické kreatury a měly být z justice odstraněny. Pak se není co divit, že Senát Krajského soudu v Ostravě klidně porušuje práva obviněného a klidně porušuje Ústavu České republiky. Senát Krajského soudu v Ostravě se stal nějakým lynčem v kauze „Vítkov“. Společnost chce viníky a tresty, tak někoho najdeme a ukřižujeme, ale neptáme se na jeho práva?
Ke konci by mne zajímalo, zda JUDr. Miloslav Studnička, který je předsedou výše zmíněného senátu je tentýž JUDr. Miroslav Studnička, který byl v létech 1980 členem České národní rady České socialistické republiky. Je to on? Ten poslanec rady byl narozen dne 16. 9. 1947. To je vše co se mi podařilo zjistit. Když se podíváme na toto blíže, tak pokud by výše uvedení doktoři byli jedinou osobou, tak předseda senátu je morální zločinec, protože se podílel na komunistickém režimu u nás; tento režim je zákonem označen za zločinný, takže všichni komunisté a jejich přisluhovači jsou zločinci. Pokud je to jedna osoba, tak jak zločinec – může soudit? Já se jen modlím a doufám, že to jedna osoba není, protože pak by to s naší justicí bylo ještě horší, než si vůbec myslíme.