Nebezpečná je mysl, která je mediální realitou lapená

Nevím jak Vy, milí čtenáři, ale já jsem celé dny zavrtán v různých zprávách, sleduji různé agentury, servery, či tištěná média. Někdo by mohl dokonce namítat, že už mám informační přetlak, ovšem tak nějak jej necítím. Asi to bude mým pohledem na svět: Dejte mi jednu informaci a já si vyžádám na základě jejího zpracování dalších deset. A to mne dostalo do situace, že nepřijímám žádné názory, jen si stanovuji své postoje k věci.

Politická-korektnost

Ano, čtete správně. Nemám názory a čím více považuji názory za problematičtější, jelikož názory přejímáte od jiných a vytrácí se z toho Vaše přemýšlení nad věcí. Přijetí názoru je jen konzumace informace, bez dalšího, tedy bez zpracování informace. Proto i sebevětší hloupost může být přijatelná a přijmutí hlouposti, či lži, když je ze zdroje, který je pro Vás na příjem informací a přijmutí názoru běžný, se pak stává nevyhnutelností.

Pokud však chcete mít k dané věci svůj postoj, tak musíte aktivně najít více informací. Pro mne je to práce, ale pro člověka, který nechce být semlet propagandou a vymýváním mozku, aby se stal jen poslušným otrokem, který pracuje, platí daně a sem tam dostane dovoleno se pobavit, by stanovení postoje mělo být přirozené. Takový člověk by si měl aktivně sám vyhledávat další informace a nechat názory ležet v koutě. Měl by přemýšlet a stanovovat si postoj.

Názor jako sebevydírání a ještě implantován v rámci mytí mozku

Všimněte si, že názory jsou produkovány z médií hlavního proudu takovým způsobem, že mají jen černobílý pohled na svět. Když přijmete názor ve věci A, že fakt je fakt, tak ve věci B nemusíte už přemýšlet, jelikož pokud byste oponovali, že ve věci B není fakt faktem, tak byste přímo popřeli převzetí názoru ve věci A. Tedy byste ze sebe dělali hlupáky. Kdo chce být hlupákem? Nikdo. Tak vlastně se pak stává přejimatel názoru vlastním otrokem, kdy se bojí přiznat, že se kdy pletl, když názor za svůj přijal.

S postoji je to jinak. To je neustále pochybování a hledání objektivity, jak ono to vlastně bylo, je a bude. Proto se postoj vyvíjí, tak jako život sám. Není to nezodpovědnost, ale je to pocit svobody, jelikož v rámci vývoje stavu věci získáte více informací a postoj se může vyvíjet. Názor nikoliv.

Tedy pokud se ztotožníte s myšlenkou, že „mít názor na věc,“ je myšlenkové omezení jedince, tak si otevřete dveře svobody myšlení k postojům.

Čtěte dále:

loading...