Tomio Okamura je zvláštní člověk, na venek působí dojmem velmi úspěšného muže, tvrdí to osobě, ač jiní se jej snaží hanit, že vůbec úspěšným není, že je spíše klikař a některé obchody prý jsou podivné. Toto ovšem mne nepatří hodnotit. Okamurovy obchody neznám a o šiřitelích těchto informací si myslím své, ač na každém šprochu… Co mne však zaujala na kandidátovi snad na vše, nač se kandidovat dá? Je to jeho cílevědomost a až umíněnost něčeho dosáhnout. Četl jsem jeho knihu Umění vládnout. A nejsem si jist, zda zvolená maska je ta správná.
Podle mne je to od Okamury dlouhodobá role, jak se prezentuje v médiích, tu či onde. Radu má opravdu na vše. Jenže s radami je to krapet horší. Jak stojí ve staré židovské anekdotě: Khonovi chcípaj slepice, tak jde za rabínem pro radu, co má dělat, aby mu nechcípaly. Dostane radu a jde domů. Drží se jí, ovšem slepice dále chcípaj. Tak dalšího dne jde opět za rabínem pro radu, co dělat, aby nechcípaly. Dostane zase jinou radu a spokojeně jde domů. Po nějakém čase rabín potká Khona a ptá se jej: „Tak co, Khon, co slepice?“ Dostane se mu dopovědi: „Ale už vychcípaly všechny.“ Rabín smutně a moudře povídá: „To je ovšem moc velká škoda, já mám ještě hodně tuze dobrých rad.“
Ovšem vraťme se k panu Okamurovi, když byl dotazován, zda bude kandidovat na prezidenta, tak to odmítal, ač byl stále zařazován do jakýchsi průzkumů, kdo koho a jak by volil. Stále masíroval veřejnost, že kandidatura do Senátu je pro něj dostačující. A pak se dozvíte, že sbírá podpisy a lobuje mezi parlamentními politiky ohledně kandidatury na post prezidentský.
Jak si toto vysvětli? Asi se držel jednou ze svých rad: Pokud chcete něco změnit, tak začněte u sebe.