V rámci Včeliček Radka Veličky, jsem v loňském roce zapíchl ostré žihadlo a to vždy bez jakékoliv korektnosti, tedy nejen té politické, do různých osob. V jedněch posledních i to pana europoslance Jana Zahradila. Proč? Tak to si najděte sami na mých stránkách, přečtete si to toho snad i více, takovým způsobem. A pan Zahradil mne vyzval, že bych taky mohl jednou žihadlem píchnout sám do sebe. Tak jsem mu to slíbil. A nejlepší příležitostí je počátek nového roku, kdy člověk bilancuje ten rok předešlý.
Jsem jenom člověk, proto i omylný. Vždy budu bránit svobodu slova pro všechny, ať si každý mele, co chce. Slova jsou jen slova a činy jsou pak činy. Ovšem každý musí počítat, že se pak do něj někdo naveze. Já navážky čtu rád, ale vždy odpovídám stejným způsobem, jak ti, co se navezou a bohužel někdy obratněji. Tak sorry, pokud je toho někdy moc. Ale pokud se mnou chcete jíst, tak velkou lžíci musíte mít.
A posměváčkům, že mé angažování ve Volebním bloku Hlavu vzhůru! dopadlo, tak jak dopadlo, mohu sebereflexí prostě odpovědět: Kdo nic nedělá, nic nepokazí a ani se mýlit nebude. Patřím mezi ty, co raději něco dělají, nežli jen kecají. Ale ta kandidatura byla si největší chybou, ač dobře myšlenou. Navíc ale byla nevinná, nikomu neuškodila. A pozitivum také měla, člověk poznal nové lidi a to za to stálo, tak jako ti lidi.
Nakonec jsem se ztotožnil s názorem pana Ladislava Jakla, že spojením příznivců Václava Klause, lidí kolem Manifestu D. O. S. T. a Suverenity Jany Bobošíkové, nebylo to pravé ořechové. Ladislav Jakl to přirovnal k fúzi fotbalové Sparty a Slávie, že by takto více fanoušků neměla, ale nově vzniklý klub by přišel o drtivou většinu jak sparťanů, tak slávistů. Nadšení bylo vysoké, a proto jsem si to jako vůl neuvědomil. No ono chybami se člověk učí… Tak pozor na příště!