Navážet se do cyklistů je v naší společnosti nebezpečné, jelikož z Vás havloidní a jiní opičáci udělají monstrum a to i v případě, že to myslíte jako žert. Ladislav Jakl by mohl vyprávět. Ovšem to mne neodradí k dnešní úvaze, jelikož cyklista ve městě je asi nejvíce neukázněný účastník nejen silničního provozu. A patří k nejvíce agresivním a to jak při jízdě, tak při lobování při sání veřejných prostředků.
Určitě se pár výjimek naštve a urazí, za slova výše a níže, ale tak už to chodí, zavděčit se nelze všem. Navíc je to pak může motivovat, aby propagovali na bicyklech slušnost a dodržování silničních předpisů. Protože většinově jsou právě vnímání jako osoby duchem slabší. Co mají v nohách, to jim v mozku chybí. A čím jsou vlastně cyklisté ve městech tak nebezpeční?
Pohled řidiče
Ucpané městské ulice, křižovatky řízené světelnými signály, rádoby organizace dopravy vymyšlená od stolu a bez nějaké logiky rychlé prostupnosti městem. Na to vše si řidič zvykl. A taky je to daň za pohodlí ve vozidle. Jenže do toho všeho vjede neukázněný cyklista, který veškerá pravidla ignoruje. Když se mu to hodí, tak jezdí po přechodu pro chodce, což je mu zákonem zakázáno, nebo z něj přímo vjíždí na vozovku, proplétá se mezi stojícími auty a v dáli je vidět předražená stezka pro cyklisty.
Kdo nesrazil nikdy cyklistu autem, neporozumí. Já měl to štěstí, že jsem nikdy nikoho z kola nesrazil, ale jel jsem autem jako spolujezdec, kdy se nám to stalo. Nyní budu označen za zrůdu největšího kalibru, jelikož jsem se právě doznal, že jsem byl v posádce vozidla, které smetlo cyklistku, porazilo jí a přejelo, až jí rychlá sanita musela odvést do nemocnice. Jenže chyba lávky, to nejhorší stvoření, ba i mozku zbavené, byla právě ta sražená cyklistka. Jela na přes přechod pro chodce, kde se jezdit na kole nesmí a pak navíc ještě na červenou. Jak to dopadlo? Po ošetření z nemocnice utekla. Nakonec byla uznána vinou a soud o způsobenou škodu na vozidle trval pěkně dlouho.
Pohled chodce
V pohledu řidiče jsem se zaměřil na strach řidičů, že smetou havěť na bicyklech a způsobí jim zranění, bez jejich zavinění a budou s tím mít potíže. V mém okolí znám i člověka, který takto srazil a zabil úplně opilého cyklistu, naše spravedlivá justice jej podmínečně odsoudila. A jaký je pohled chodce? Skoro stejný, ovšem z jiného úhlu pohledu.
Procházka po chodníku v parku, děti pobíhají z chodníku na trávník, pes na vodítku mezi tím vším skotačí. Krásný únik z města a do toho vletí bezmozek na bicyklu, ač je to chodník a v daném parku není žádná cyklostezka, dokonce je to označeno vše jen za stezku pro chodce. Nebo vjem druhý. Výjimečně necháte auto doma a jste účastníkem „skvělé“ hromadné dopravy, děláte tak něco pro ekologii, když čoudící motor sdílíte s dalšími cestujícími. Vystoupíte na zastávku, která je zároveň chodníkem pro chodce, a málem do Vás narazí cyklista v místech, kde nesmí a nemá co pohledávat. Pak pokračujete přes přechod pro chodce, kde nemůžete málem projít, jelikož narážíte do toho obtížného cyklistického hmyzu.
Takže v autě máte strach, abyste je nesrazili jejich vinou a jako chodec máte strach, aby nenarazili do Vás, nepřejeli Vám psa nebo děti a to v místech, kde se ne na kolech jezdit vůbec nesmí. A co na to policie? Nic, to by byla práce. Lepší je obcházet sídlištní parkoviště a parkoviště v centrech měst a rozdávat pokutové bločky za špatné parkování v místech, kde to špatné parkování z toho udělali radní svým rozhodnutím, jelikož tam auta nikdy nevadila.
Pohled cyklisty
Jako cyklista jsem se nebál ani v hustém provozu, stačilo dodržovat předpisy, držet se při pravém okraji a sledovat provoz. Ovšem taky to chtělo plánovat trasu, tak aby se člověk vyhnul tomu nejhustějšímu provozu, využil maximum předražených cyklostezek a v místech, kde šlo o krk, prostě stačí z kola seskočit a vést je, tím pádem jako chodec můžete využít i chodník.
Cyklista si musí uvědomit svou zranitelnost na vozovce a to, že na chodníku nesmí nic dělat, tam může kole jen vést. V obytné zóně, mu chodec musí umožnit jen projet a nesmí cyklista chodce ohrozit, tak jak to platí na smíšených stezkách, jak pro chodce, tak pro cyklisty. Přechod pro chodce je už od svého označení výhradně určen pro chodce. A pokud je někde přejezd pro cyklisty, tak pamatujte, že na něm platí zcela jiná pravidla, nežli na přechodu pro chodce, cyklista je na přejezdu v postavení, že dává vozidlům přednost.
Pohled můj
Jsem zděšený z pohledu, kdy táta cyklista, máma cyklistka a děti na kolech se pod vedením statného táty cyklisty motají po křižovatkách zmatení jako luční včely v lese, kdy přejíždějí přechody pro chodce, z kterých jako z křižovatek pokračují v proti směru po vozovce. Kdy se motají mezi chodci a táta cyklista u toho ještě zvoní na zvonek a arogantně si razí cestu jako atomový ledoborec severním ledovým oceánem. Jak bude vypadat další cyklistická generace, když je vychovávána ve stylu, že oni přeci mohou vše a chodec do trávníku uskočí.
Jsem postavy veliké, vysokého vzrůstu a žádná třasořitka, pokud vidím a slyším cyklistu na chodníku, jak se mne snaží ohrozit, tak má smůlu, pokud do mne vrazí, tak si ublíží pádem, já jim neuhnu. Taky proč bych to dělal, když se o ně musím starat za volantem, abych je nesrazil, když na vozovce připomínají zmatené můry v noci okolo rozžaté žárovky. Pár takových si už vyzkoušelo přitažlivost zemskou, kdy si mysleli, že budu před nimi uskakovat. Jenže co malé děti a ženy s kočárky a lidé ne tak zavalitého vzrůstu a asertivních povah?
Tak to jsou právě ty největší oběti neohledných a nebezpečných cyklistů, kteří stále chtějí nové a nové kilometry stezek, aby nás ovšem obtěžovali a ohrožovali na chodnících. Jdu tak po chodníku a nejednou cyklistický zvonek, ignoruji jej. Ozve se: „Uhni!“ Tak jsem danou veš pěkně po ostravsky poslal, tam kam patří. Jeho rekce? Začal se dobytek hádat, že je v právu. Proč dobytek? Jelikož jel z hospody a pěkně z něj táhlo pivo, což si cyklista taky dovolit nemůže.