Dnešní práce Policie České republiky je stále ovlivňována bývalými příslušníky Sboru národní bezpečnosti – Veřejné bezpečnosti, ale proč je tomu tak po tak dlouhé době? Proč manýry mladých policistů si nezadají s těmi v zelených uniformách a červenými výložkami? Hlavním důvodem je taky zákon o Policii České republiky, který není kvalitní a jeho duch je represivní. Policie stále spíše odhaluje trestnou činnosti, nežli by řešila takové konání ohlášené. Policie by neměla být „žalobcem a fízlem“, nýbrž pomocníkem pro občany v situacích, kdy jsou oběťmi trestné činnosti.
Právě v té neustále nekončící šikaně a šmírování nemá policie ani důvěru obyvatelstva a je stále vnímána jako obtěžující represivní složka, nežli partner, který nám garantuje kvalitní život v právním státě.
https://youtube.com/playlist?list=PLdAjk1NVTb4fP5Kd33OIVVmSpBYBeAcDk
Další chybou je, že v době, kdy došlo k profesionalizaci armády, tak určitá část důstojníků k ničemu, tzv. gumy obsadili určitá místa v organizaci Policie České republiky, ač k tomu neměli dostatečné vzdělání pro práci u policie, ale u represivní složky totalitního stylu to je vzdělání dostačující.
Policie by neměla trestnou činnost odhalovat, vyhledávat a občany preventivně šmírovat, tím je šikanovat, ale měla by řešit přestupky, přečiny a zločiny jinými občany, vesměs poškozenými vyšetřovat. Ovšem civilizovaným styl. Ne takovým, že ohlašovatel, poškozený či svědek trestního jednání si pomalu připadá jako zločinec. Kdy podání vysvětlení si někdy nezadá s výslechem. Např. v Nizozemí je to formulář, který si na recepci policie ohlašovatel vyplní sám. Žádné stohy papíru. Policejní spisovatelé (komisaři) by měli nastupovat až po prošetření v místě činu. Tedy policie by se za pachatelem měla vydat ihned a ne až po hodinách papírování, kdy je viník beztak už na míle daleko.
Je odporující naší Ústavě a Listině základních práv a svobod, aby Policie České republiky měla pravomoc omezovat určitá práva občanů jen svým usnesením nebo nařízením či výzvou, jelikož o tomto by primárně a jedině měla rozhodovat justice. Někdy případy, kdy policie rozhodne v tzv. stavu ohrožení zdraví anebo prodlení jsou více než diskutabilní. Policie by neměla mít pravomoc rozhodovat o ukončení demonstrací, jelikož je to právo garantováno Ústavou, o tomto by měl rozhodnout místně příslušný soudce.
Příkladem takové policejní zvůle, kdy pak nastupuje policejní brutalita, která se snad dá srovnat jen s režimem diktátora Lukašenka z Běloruska, je třetí demonstrace v Českých Budějovicích letošního roku, kdy demonstrace byla proti předchozímu zásahu policie. Tudíž demonstranti demonstrovali proti policii a policista rozhodl o nezákonnosti takové demonstrace a pak už je zmlátili teleskopickými obušky. Toto je jasný příklad policejního násilí, které je posvěceno státem. Tudíž stát skrze policii selhává, kdy nechrání své obyvatele, ale spíše je trestá za jejich myšlení a názory, kdy svoboda slova a myšlenek je taky garantována Ústavou, tak jako svoboda shromažďovací.
Policie musí být pro občany partnerská, vstřícná a měřit všem stejným metrem. Její práce musí být profesionální a její příslušníci musí vědět, že jejich práce je službou pro občany, za peníze, které formu daní odvedli státu. Za tyto peníze pak občané požadují bezpečnost a servis. Co určitě nepožadují, aby z jejich odvedených daní, které jim stát vezme pod pohrůžkou vězení, byli šikanování, biti, mučeni a fízlování různými existencemi, případně i násilníky, radikály a psychopaty v uniformách.