V rámci svobodné společnosti a pro funkční právní stát, je důležitá justice, která měří všem rovným metrem, nesmí zvýhodňovat určité skupiny obyvatelstva před jinými. Důležité je, aby v rámci právního rámce hledala spravedlnost a nebyla jen slepou vykonavatelkou práva, která je v dnešní době zaplevelené různými novelami zákonů a novelami novel. Rozsudky musí být srozumitelné a nesmí nikoho diskriminovat. Pro takto fungující justici je důležité, aby se zbavila veškerých soudců, kteří se podíleli na justičních zločinech komunistického režimu, nebo jen byli členy zločinecké komunistické strany.
Soudci musejí mít takovou morální integritu, aby dokázali odolávat, jak tzv. poptávce obyvatelstva, tak politickým tlakům, jak z vnitropolitické scény, tak z vnější, jako i veškerým tlakům, jakéhokoliv lobby. Soudce v rámci podezření z neobjektivity posuzování případu musí být na vždy odvolán ze své funkce, aby tím více rozhodoval ve jménu spravedlnosti a ne jinak.
Justice v trestně právních procesech
V rámci trestního práva, musí být každý souzený považován za nevinného, nežli je pravomocně odsouzen. V takových případech musí být autorita soudu taková, aby dokázala i na veřejnosti tento princip prosazovat a vyžadovat jeho dodržování.
Nesmí být možné, aby byli odsouzeni jedinci k trestu v případě, že je jen malé zrnko pochybnosti, zda se tak stalo či nikoliv, zda podezřelý souzený se takového činu dopustil či nikoiv. Není možné odsuzovat občany jen na základě domněnek, znaleckých posudků či spekulací, pokud chybí přímé důkazy o činnosti, která je považována za trestnou.
Svobodná společnost nesmí mít zakořeněné ve svém trestněprávním systému verbální přečiny nebo zločiny, jelikož svoboda slova, myšlenek a názorů musí být rovná svobodám majetkovým, tak jako právu na život jedince.
Justice v rodinném právu
Zdravá společnost musí dětem garantovat právo na oba rodiče. Hysterické výkřiky matek, že děti jsou jen jejich, nesmí justice podporovat. Dítě má právo na stejnou životní úroveň, jako by dosahovalo, kdyby stále žilo s oběma rodiči. Je nemorální a je běžnou praxí, že feministická justičně vaginální mafie, vydírá a vynáší rozsudky o povinnosti platit výživné, převážně pak otcům, které právě neodpovídá, tomu že by takovou životní úroveň dítě mělo, kdyby s oběma rodiči žilo.
Takto sebrané peníze, pod pohrůžkou trestněprávní sankce, vesměs nekončí ve prospěch dítěte, ale jsou pomstou nemorálních matek, které se takto otcům svých dětí mstí. Jakákoliv součinnost soudců, ale spíše soudkyň, či rodičů, převážně matek, musí být trestná. Není možné ukládat rodiči s povinnosti platit výživné, aby toto se zvyšovalo na základě finančních výdajů, o kterých mezi rodiči nebyla uzavřena dohoda.
Dítě pokud by žilo s oběma rodiči, patrně by nemohlo studovat takovou školu, či mít takové zájmy pokud by na to nebylo v rodinném rozpočtu. V případech, že ovšem má jeden z rodičů povinnost platit výživné, tak ten druhý rodič toho zneužívá, že takovéto rozhodnutí je pak soudem určeno jako povinnosti pro rodiče druhého a výživné je zvýšeno.
Stanovování výživného musí vycházet z reálných příjmů a nikoliv z příjmů hypotetických, tak jak naštěstí již rozhodl Ústavní soud, ovšem toto by mělo být jasné stanoveno v platné legislativě.
O výživném pro dospělé osoby se nesmí rozhodovat v rámci rodinného práva, ale pouze občanskou žalobou, kdy žalobce nesmí být osvobozen od soudních poplatků a vítězná strana tohoto sporu musí mít vždy nárok na náklady řízení, pokud je vznese.
Justice v rámci občanského a obchodního práva
V rámci práva občanského a obchodního, nově bude vše upraveno novým občanským zákoníkem, musí dbát na rovnost všech před právem, dále rozsudky musí být spravedlivé a smlouvy se musí posuzovat podle vůle uzavření a ne podle následného výkladu, tak aby nemohlo dojít k znevýhodnění účastníků řízení, nebo jen právních vztahů, tím že jeden z účastníků má vyšší právní vědomí, jelikož toto pak už není deklarována rovnost před právem, nýbrž zvýhodnění skupiny, která má větší právní vzdělání.
V jakémkoliv soudním sporu, kde má být nařízeno jednání, musí být první jednání nařízeno do jednoho měsíce, od stavu, kdy je jasné, že jednání musí být nařízeno. Soudy a soudci jsou tady pro občany a nikoliv naopak, proto musí být běžnou praxí, aby soudy zasedaly a jednaly i v odpoledních hodinách, případně večerních.
Soudce musí své povolání považovat za poslání a musí se vymanit ze stereotypu, že je zaměstnancem, proto pokud to okolnosti vyžadují, musí pracovat, tak aby nedocházelo k soudním průtahům a spory se nevlekly do nekonečna.