Jsem si vědom problémů a obtíží současného stavu evropské integrace, které jsou způsobeny zejména trendem uspořádání Evropské unie od přijetí Maastrichtské dohody roku 1993.
Od té doby byl v Evropské unii různými cestami posilován nadnárodní prvek na úkor prvku mezivládního, což se negativně dotklo svrchovanosti a suverenity členských států téměř ve všech oblastech. Tento výchozí problém byl zvýrazněn rozsáhlou mírou těžkopádné regulace, zasahováním unijních orgánů do rozličných oblastí veřejného i soukromého života a jednostranným prosazováním ideologické agendy nevolených elit Evropské unie, tzv. evropská politická třída.
Z výše zmíněného důvodu proto podporuji revizi současného stavu a návrat ke konceptu Evropy vlastí a zastávám názor, aby všechny evropské národy, kterou jsou sdružené v Evropské unii, budovaly své národní státy a tyto kooperovaly na mezivládní úrovni v rámci Evropské unie. Tak docílíme silné Evropy národních států.
V tomto systému jsou klíčové kompetence v rukou svrchovaných a suverénních států, které představují základní kameny mezinárodní politiky. Tyto státy pak společně formují Evropu jako rozsáhlý prostor k realizaci vzájemně výhodné spolupráce.
Nesouhlasím rovněž se stavem, kdy orgány Evropské unie otevřeně ignorují vůli občanů suverénních států. Příkladně ignorace názorů občanů Dánska, Francie, Nizozemí či Irska k Lisabonské smlouvě, která je jen katalyzátorem k likvidaci národních států v rámci Evropské unie.
Je dále neudržitelné, aby státy s rozdíly ve výkonnosti svých ekonomik byly v rámci jedné Evropské měnové unie (EMU). Dále je nepřípustné, aby bylo bráněno státům, které nezvládají kritéria EMU plnit, EMU opustit. Jako je i nehorázné, aby další státy v EMU musely finančně přispívat k tomu, aby v EMU zůstaly i státy, které nemohou plnit kritéria EMU a vůbec své závazky.
Nikdy není pozdě odmítnout chybné a špatné směrování dnešní Evropské unie a začít s její transformací k funkčnímu spolku na základech evropské minulosti. Budovat Evropskou unii na základě konzervativních hodnot naší evropské civilizace, které jsou nedílně spjaty s křesťanskou historií evropského kontinentu. Nesmíme taky zapomínat na odkazy římsko-helénských kultur.
Bylo by nenapravitelnou chybou pokračovat v nynějším trendu, kam se Evropská unie vyvíjí. Je třeba trvat na tradicích, oproti multikulturalismu. Je třeba trvat na národní svrchovanosti evropských států a jejich plnohodnotných suverenitách oproti Novému světovému řádu (NWO), kdy snahou evropských socialistů a jiných součastných špiček evropské politické třídy je prosadit Evropskou unii jako předstupeň pro nastolení NWO jako planetárního systému.
Jen tak budeme garantovat našim potomkům, že budou svobodnými lidmi ve svých svobodných, svrchovaných a plně suverénních státech v rámci velké evropské rodiny pod společnou střechou Evropské unie.