Prožíváme konec jedné politické kampaně, tak nějak bez chuti a zápachu. Strany jsou vycinkané z peněz. Různé penězotoky byly odhaleny, proto se financí nedostává. Preference jsou celkem jasné, tudíž žádný zvrat nehrozí. Předpokládaní vítězové nemají důvod investovat do megalomanií, jak je předváděla pošahaná dvojice Tvrdík a Paroubek. Předpokládaní poražení, zase nemají důvod investovat, když stejně nic nezvrátí. Avšak jedna pachuť nám po této kampani zůstane, vlastně jako po všech kampaních a to pachuť z mediálního prostoru.
To že naše komerční média jsou objektivnější, nežli média veřejnoprávní, to je zločinnost, se kterou se nesmí občané vyrovnat, musí to být na občanstvo jako červený hadr na býka. Všechny kampaně, které probíhají, jsou ovlivňovány médii, tím jaké hosty si do různých diskusních, někdy i obskurních, pořadů zvou.
Kritici mi odpustí, ovšem zastávám názor, že soukromá media nechť si zvou kohokoliv, třeba i Míšu kuličku, když to uznají za vhodné, avšak problém u nás je s médii elektronickými – veřejnoprávními. Česká televize a Český rozhlas. Tyto instituce, se nějak nevymanily z proudu nedemokratičnosti, omezenosti, hlouposti, tuposti a vychovávají nebezpečné jedince na mediálním a novinářském trhu, presstitutky. Lidé bez názoru, ovšem uplatitelní a pracující v žoldu jasně daném.
Tanečky kolem předvolebních diskusí Veselovského na Radižurnálu a Moravce na ČT 24 nebyly už jen k smíchu, ale vyvolávaly velmi rychlý krok a řídkou stolici. Podle nějakých „nezávislých“ průzkumů vybírali, kdo může do studia diskutovat a kdo nesmí. Každý inteligentní člověk ví, že tyto průzkumy a statistiky, jsou falšovatelné jako lístky do šatny v divadle. Sám Winston Churchill prohlásil, že věří jen statistikám, které si sám zfalšoval. Toť je vypovídající.
Na výše uvedeném je zřejmé, že veřejnoprávní média jsou hrozbou demokracie u nás a vytvářejí paralelní svět mediokracie a dodávek služeb politické propagace spřízněným politickým subjektům. Ano sem tam se tam vyskytne něco exotického, ale to jen proto, aby to tak moc do očí nebylo.
Veřejnoprávní média byla ukradena pravdoláskařskými skřety při spacákovém převratu a okupaci ČT. Nejlepším ozdravěním je rychlá privatizace, důkazem o fungování nechť je soukromý mediální trh.
Pak uvidíte, jak se hvězdy veřejnoprávních médií nezmůžou ani na reportérskou práci na TV Nova, kdy jejich reportéři sice mají svých sto much, ale musí pracovat, aby se uživili.