Přinášíme Vám exklusivní rozhovor s Alenou Hájkovou, s ženou, která díky své píli dosáhla snad vrcholu v rámci společenského dění, která pořádá nejen kurzy etikety, ale také společenské akce pro významné společnosti za účasti významných osobností, jak společenského, tak podnikatelského světa. V otevřeném rozhovoru se také dozvíte, jak začínala, nebo proč je stav českých médií tak žalostný.
Internetový magazín viposobnosti.eu po necelém roce svého fungování se stal mediálním partnerem Českého slavíka Mattoni 2012, křtu CD Karla Gotta, koncertu Felix Slováček 70 ku příležitosti jeho narozenin a také mediálním partnerem Heleny Vondráčkové, Petry Janů a dalších, přehled zde.
Jak jsem začínala. Recept na úspěch
Vlastníte společenskou agenturu a vydáváte internetový magazín viposobnosti.eu. Co Vás motivovalo k založení agentury a logicky pak i magazínu?
Před deseti lety jsem začínala jako externista deníku MF Dnes a Lidových novin, kam jsem přispívala na téma etiketa. Také jsem přispívala svými rozhovory například do E15, či do přílohy ONA dnes-Muž na konec.
Alena Hájková a Arnošt Lustig - Křest knihy
A protože jsem nechtěla, aby čtenáři měli pocit, že je někdo poučuje, požádala jsem díky svým letitým kontaktům o rozhovory na toto téma například osobnosti, které mají v tomto směru obrovské zkušenosti. Např. Karla Gotta, Arnošta Lustiga, Karla Svobodu, či Bořka Šípka. Z nich pak vznikla první kniha – O umění vycházet s lidmi, jak to vidí slavní. Druhá s jinými, neméně významnými osobnostmi se jmenovala Cesta k vrcholu, třetí již byla odbornější, s názvem Bez praxe nepřijímáme.
Takže od publikování jste se rozhodla přímo vstoupit do společenského dění? Čím se konkrétně Vaše agentura zabývá?
Moje agentura je zaměřená na organizaci společenských akcí a na etiketu. Hezky upravení lidé, příjemná komunikace mě vždy zajímala. Kromě rodičů mně byl velkým vzorem pan Karel Gott. Vycítila jsem, že tehdy lidi měli o tato témata zájem, tak jsem se začala zabývat přednáškami na téma komunikací a podporou profesního rozvoje jednotlivců i pracovních týmů. Mezi klienty patří například hotel Hilton, či Nestlé. Nejvíce mě bavila běžná témata, tedy psaná i nepsaná pravidla společenského vystupování: Podání ruky, pozdrav, oslovování, první dojem, ale protože jsem původní profesí recepční, tak samozřejmě i vše, co tato profese obnáší.
A jak to bylo s internetovým magazínem?
Po určitém čase jsem usoudila, že zkušeností i kontaktů mám dost na tolik, abych se mohla vydat vlastní, svobodnou cestou, která je pro mě nejcennější. Magazín viposobnosti.eu vznikl náhodou, protože jsem si své rozhovory, články, kterých bylo tehdy cca 1000, chtěla nějak archivovat. Rozhodla jsem se nepsat další knihu, tak jsem si založila web, který začal mít čtenost, a tak magazín ožil. Některé rozhovory ode mne stále odebírají jiná média.
Nepřemýšlela jsem, jestli uspěji, ale především nad tím, že do sebe nechci vstřebávat ponurou náladu čehokoliv. A tak v mém magazínu najdou čtenáři především zajímavé rozhovory, či články, které jim pomůžou se zorientovat při hledání práce, či základních pravidel umění vycházet s lidmi, a to i v rozhovorech s VIP osobnostmi.
Dnes se ale především věnuji organizaci společenských akcí pro firmy. Byla to oslava 10. narozenin největšího aqvaparku u nás v Česlicích, či mojí agentury, kam jsem pozvala na VIP tenis cup mnoho známých VIP osobností, kterých si vážím, a pomohli mi především v mých začátcích.
A o těchto lidech, kteří něčeho dosáhli a zanechali tu určitou stopu, česká média vůbec nepíšou. Jaké vzory tedy máme mít my a naše děti?
To je chytrá otázka, složitější odpověď. Někdy to může být zajímavá osobnost z oblasti sportu, umění, jindy životopisná nebo jiná zajímavá kniha, či film. Kdo hledá, určitě najde přesně to, co je mu nejbližší. Nemusí být kopií originálu, stačí se inspirovat…
Ještě poslední otázka k Vašemu magazínu? Prvně, jak jsem jej chtěl, kdysi dávno navštívit, tak jsem skončil úplně někde jinde. Víte o tom, že se Vás chtěl někdo, ale hodně amatérky napodobit?
Ano, vím. To je běžné. Nejlukrativnější doména se schválně zablokuje, aby majitel jiné v případě, když ta jeho je úspěšná ji musel odkoupit. Typické české praktiky. Mně to ale nevadí, když si lidé zvyknou, rádi si najdou nejen u mne to, co potřebují. Nejhorší je, podle mého názoru, měnit graficky své stránky plné blikajících bannerů jako v Las Vegas často jen podle módnosti a především komerce. Já zůstávám svá. Do některých typů médií, knih tato reklama podle mě nepatří.
Katastrofální stav českých médií
Jaké jsou Vaše předchozí publicistické zkušenosti?
Naučila jsem se hodně. Jak a kdy se ptát, či neptat, jak a kdy, podle čeho změnit aktuálně například plánované téma rozhovoru či otázku. Před rozhovorem je potřeba něco o respondentovi vědět, ale také vycítit, kam až můžete, či jakou má náladu a podle toho se zařídit, což můžete především v osobním kontaktu.
Jak se Vám líbí dnešní úroveň vedení rozhovorů, ať je to v tištěných médiích, internetových, v rozhlase či televizi?
Dnes vzniká mnoho rozhovorů přes maily, což není nejlepší. Není nic horšího, než mít připravených několik otázek a ty položit bez ohledu na to, jak dotyčný odpoví. I dnes na některých společenských akcích, či když se dívám na některá interview v televizi, tak sleduji, jak moderátoři, novináři, nejen mainstreamových médií, nenechají respondenta domluvit, skáčou do řeči, nemluví přátelsky, vstřícně, ale útočně, protože jim neodpovídají na to, co oni chtějí slyšet. Nakonec jednu větu nejen rozdělí do několika různých rozhovorů, ale dopoví, či dopíší ji podle toho, jak jim to přikazuje situace. A navíc převážně ani ne správně spisovně.
Alena Hájková a Pavel Bém - Křest knihy Cesta k vrcholu
Bohužel ne každý člověk má možnost osobního setkání s politikem, VIP osobností, či jít na společenskou akci, takže jsou odkázáni na názory médií. Nemají možnost si informace ověřit, což média dobře ví, a proto si můžou psát cokoliv. Není nad nimi nikdo, kdo by řekl a dost, tady jsou určité hranice etiky. Ty nejsou bohužel dnes ale téměř nikde.
Dodnes si nesmírně cením toho, že všechny osobnosti, které jsem dříve oslovovala do Mladé fronty, Lidovek, či E15 mně rádi rozhovor poskytnou i nadále. Ale také si cením zkušeností z jiných médií, protože právě ty negativní nás můžou někam posunout.
O Mladé frontě DNES se hodně říká, že je spíše bulvárem, nežli seriózním deníkem. Jak na Vás působili kolegové, nadřízení v MfD?
Ano, všechny noviny zbulvárněly, protože je jich mnoho a potřebovali se udržet na trhu. Například v pátečním iDNES.cz je titulek: „Čenský poznal synovu holku, kluk ji přivedl domů“. To je přeci jasný bulvár a titulek, které by napsalo tříleté dítě. Na to nepotřebujete žádné vzdělání. Knihkupectví jsou plné braků, které přehluší kvalitní knihy, zajímavé články. Dokud bude poptávka po těchto povrchnostech, bude i nabídka.
Čím myslíte, že to je? Kde je podle Vás zakopaný pes?
Začalo se sázet na kvantitu a ne na kvalitu a to nejen v náplni, ale i co do kvality některých novinářů. Jim je jedno, jestli politika, či umělce zničí, hlavně, že se to otisklo a prodalo.
Dnes píší tyto noviny často studenti a těch, kteří opravdu vystudovali žurnalistiku je v této branži málo. Bulvár píše často již podle fotek, o slohu se snad ani nedá mluvit. Dnes média útočí na primitivní emoce lidí, což je špatně, protože lidi potřebuji vize, motivaci, vzory a samozřejmě pozitivní zprávy a to nejen pro to, aby se jim dobře pracovalo, ale i žilo a měli možnost pro sebe i pro druhé vytvářet opravdové hodnoty.
Média vyvolávají v lidech zlobu, závist a špatnou náladu. Ale dokud je lidé budou v této podobě číst, samozřejmě se budou prodávat. V jednom mém rozhovoru na adresu médií řekl vystudovaný žurnalista Ladislav Jakl: „Ono stěžovat si na média někdy vypadá jako pláč nad počasím. Ani s tím nikdo nic neudělá. Ale zoufalost médií v tom, jak nedovedou rozlišit podstatná témata od náhodně nastolených, jejich neschopnost čelit umělým náladám plus lenost a neprofesionalita mě vedou k tomu, že už to skoro ani nečtu. Myslím, že takových nás bude víc a víc. A tím se jejich vliv zhroutí.“ K tomu není co dodat.
Fakt, že lidi tyto články a rozhovory čtou, ale není jen chybou bulváru. Každý z nás má možnost si je nekoupit, či vypnout televizi. Spousta lidí ji má jako kulisu a neuvědomují si, že do sebe podprahově nasávají její obsah stejně jako reklamu.
Jaké jste měla pocity z práce v MfD?
Jak jsem již uvedla. Velká ztráta času, málo efektivity a příjemných zpráv. Říká se, kdo si váží sebe, váží si druhých, nechtěla jsem být jedním z těch, kteří rozdávají špatnou náladu.
Až tak jste to vnímala?
Ano, ono se vám to pak vrací v komunikaci s lidmi, kteří jsou otrávení, nevraživí, ale není potřeba to od nich brát osobně. Je toho na nich moc a nikdo jim nepomůže. Ani stát, ani média. Sociální systém je špatně nastavený, soudy ani policie nefungují, jak mají. Není ke komu dnes mít respekt a takto se to vše projevuje. Chybí tady jistá gramotnost a osvěta, aby lidi neskákali různým Šmejdům, či půjčovnám peněz na špek. A o tom by se mělo psát. Pomáhat lidem, jak z problémů ven, ne je do nich dostávat. Nakonec sami politici se v tomto „systému“ ztratili a utopili. Ani jedna strana jim nepomůže, vše jsou předvolební sliby. A kulturně vzdělaný národ by jim na to neměl skočit. Každý si musí pomoci sám a stát je tady od toho, aby nastavil korektní systém, ve kterém je možné se správně orientovat. A o tom se nikde nepíše.
Dokud budou světu vládnout jen peníze, nic se nezmění. Je potřeba přemýšlet duchovněji, být obezřetnější a začínat u sebe, ne měnit násilím, tedy podstrkáváním ničeho médii lidem.
Prozradíte nám jakým klíčem se v MfD rozhodovalo, o tom o čem se bude psát?
Podle toho, co se právě dělo ve společnosti, v politice nebo podle toho, kdo měl být oslavován či naopak zničen. V podstatě to byly články o ničem. Píše se jich mnoho, nemůžou mít tedy hloubku ani příběh.
Mistr Karel Gott
Karel Gott, Alena Hájková, Michal David
Ale zpět k příjemnějším otázkám. Osobně znáte Karla Gotta. Spolupracujete s ním, jak jste se poznali?
My jsme se poznali v Lucerně před 35 lety, kam jsem samozřejmě velmi ráda chodila na jeho dnes již legendární Vánoční koncerty. Poté jsem pana Gotta chodila poslouchat také třeba do nahrávacího studia Mozarteum v Jungmannově ulici v Praze. Ke mně se Karel Gott vždy choval velmi přátelsky, přišel si popovídat. Nebylo potřeba za ním běhat. Když měl možnost prohodit pár slov, bylo to milé, když ne, viděli jsme se později.
Po několika letech jsme spolu napsali několik rozhovorů, které si Karel pečlivě kontroloval, protože mu vždy záleželo na tom, aby to, co se napíše, mělo určitý příběh, aby měl rozhovor jiskru, náplň. Tedy ne přesně to, o čem jsme mluvila na začátku. Pan Gott se chová k médiím vstřícně, hlídá si svoji image, velmi dobře ví, jak s kým a o čem mluvit.
Jak jsem již zmínila, pořádám již především společenské akce. Velmi hezká byla spolupráce nejen s Karlem Gottem, ale i režisérem Jiřím Adamcem na televizním pořadu Silvestr na pláži, který v roce 2011 odvysílala Prima. Tady jsem měla opět možnost již zblízka sledovat, jaký je Karel nejen profesionál, stratég ale také pozorný člověk s ohromnou lidskostí, pro kterou ho mají jeho fanoušci především rádi.
Jak jste si získala mistrovu důvěru?
To je spíše otázka na pana Gotta (smích), ale myslím si, že stejně jako u ostatních osobností a dnes i mých přátel a kamarádů z této branže: Přirozeností, lidskostí a tím, že jsem vždy zachovala etiku tohoto, že to, co jsem viděla, slyšela, či co mi sami důvěrně sdělili, jsem nikdy nezneužila pro „zvýšení své hodnoty“ a vyšší čtenosti čehokoliv.
Je důležité, aby život každého z nás měl určitou hodnotu.
Děkuji Vám za rozhovor a přeji mnoho úspěchů do další Vaší práce.
Rozhovor ze dne 25. 8. 2013 s Alenou Hájkovou v pořadu Noční proud Českého rozhlasu stanice Regina si můžete poslechnout zde.
Použité fotografie: Archív Aleny Hájkové dostupný ve fotogalerii magazínu viposobnosti.eu