Srovnání Jany „Klekánice“ Lorencové s Radkem Johnem není vůbec od věci, jelikož jako vyšetřující novináři se zabývali oba vážnými kauzami. Lorencová má své LTO, ač to nebyla její jediná velká kauza, tak na této se hodně proslavila. Jakýkoliv vyšetřující novinář působí v politice paseku, jelikož si přináší své zlozvyky ze své předchozí práce: Více mluvit, nežli myslet. Indicie pro něj znamenají nezvratné důkazy. A smyšlenky a domněnky, bere ihned za relevantní indicie. Tudíž působení vyšetřujících novinářů v politice je minimálně populistické a hraje pouze na jednu notu, na zkaženost politiky a společnosti.
Novinář, i ten vyšetřující, je odrazem společnosti, tak jako politik. Nemůžeme mít lepší politiky a novináře, nežli jsme sami. Oni se totiž rekrutují z našich řad. Pozor si však dejme na politiky z řad novinářů, to platí obecně. Novinářská práce je svým způsobem reálně odtržena od reality, platí i pro vyšetřující novináře. Ti ač jsou dosti v terénu, mezi lidmi, tak jejich rozhled je převážně omezen na kauzu, které se věnují. Pak už se na celý svět dívají zvrácenou optikou. Optikou případu, který řeší.
Jaká je minulost Jany Lorencové? V šedesátých letech vystudovala žurnalistiku, tudíž její novinářské vzdělání je tendenční, ovšem dlouhou praxi nezískala v tendenčních médiích minulého režimu, jelikož nesouhlasila se vstupem okupačních vojsk z roku 1968 a byla nucena pracovat a živit se jako servírka. Po sametové revoluci se na disidentské vlně svezla a nastoupila do tištěných médií, a pak v roce 1994 se stala zaměstnankyní České televize TS Ostrava (Na doraz, Fakta, Klekánice, Za zdí).
Její politická kariéra započala v době, kdy se ztratila z televizních obrazovek a působila dále jako novinářka. V té době se dala do spolku s tehdy sice parlamentní, potažmo vládní, ovšem velice obskurní Stranou zelených, na jejichž kandidátce kandidovala v roce 2009 do Poslanecké sněmovny, jako nestraník. V těchto volbách naštěstí ani strana, tak i ona neuspěly.
Ovšem po politické kariéře touží dál, tudíž v letošním roce si našla ještě více obskurní stranu, Stranu práce. Sám název vypovídá o straně mnohé. Program této strany není jasný, spíše žádný a je založen na nějakém protestu proti dnešnímu dění, nijak však stanoven a ukotven, prostě protestující proti všemu a proti všem. Za Stranu práce kandiduje v Ostravě do Senátu, zase jako nestraník.
Její touha po politickém uplatnění je tak veliká, že bude kandidovat snad na cokoliv a kdykoliv, při jakékoliv příležitosti. To by mělo být už varovným znamením. Není za ní žádná politická práce na lokální úrovni. Volič neví, co si má o kandidátce myslet. Nezná přesně její politické názory, jelikož je nikdy přesně nestanovila a nevyřkla. Má pouze svou popularitu získanou z novinářské práce a může být pak v politické funkci tvarována, dle požadavků kohokoliv v zákulisí. Přesně tak jak to bylo u Radka Johna.
Z minulosti můžeme vystopovat nějaké formování, jejich politických názorů. Ovšem ve velké části jsou to jen minimalistické stopy. Je zastánkyní nějaké nedefinovatelné střední cesty, té cesty, která vede do pekel. Dnešek je špatné i minulost je špatné, ale co je dobré nevyřkla. Ani nemůže, jelikož odpověď na třetí cestu není a ani neexistuje. Komunisté a komunismus byl pro ni špatný, ač tento režim vyhlásil faktickou občanskou válku vůči svým občanům třídním bojem, tak činy skupiny bratří Mašínů jsou podle ní zvěrstva a členové odbojové skupiny, jsou vrazi. Tak zmatená je tato kandidátka.
Věřím, že Ostrava si takovou senátorku nezaslouží, ono nám stačila v minulosti již ostuda s Lianou Janáčkovou. Kdo se s Lorencovou v Ostravě setkal civilně, tak ví, že tato žena není tak příjemná, jak na obrazovkách byla, že je spíše arogantní a hysterická. Ostrava je sice město rázovité, ovšem ne tak moc, aby mělo v Senátu jedno ze svých senátorských zastoupení v podobě klekánice.