Gratuluji Miloši Zemanovi k jeho opětovnému zvolení prezidentem. Před druhým kolem prezidentské volby jsem deklaroval, že nebudu nikoho volit. Proč jsem k volbám šel? Protože k volbám chodím. Proč jsem nevhodil prázdnou obálku, když pro mě oba kandidáti byli stejně nepřijatelní? Tak za to může Václav Klaus. Který? Jak otec, tak syn.
Radek Velička
Musel jsem vážit na váhách tak přesných, abych jediný malý rozdíl mezi plžem Drahošem a Milošem Zemanem našel. Já ho našel. A byly to dva malé nepatrné rozdíly. Podporu pro Drahoše vykazovaly osoby, jejichž morální hodnota je tak nízká, že i úplně dutý a prázdný Drahoš přeci jen má obal, aby se nerozsypal.
A pak Drahoš byl jen takový havloidní ejakulát, který lhal jen jak otevřel ústa, hlásal slušnost a vůči Zemanovi, který má nemocné nohy a špatnou motoriku, se choval jako pětileté dítě, když dokazoval, že má nohy zdravé a pod. To je lež, slibovat slušnost a pak se vysmívat nemocnému. Dále o nekonečné řadě jeho lží není třeba ani polemizovat.
Miloše Zemana nemám rád jako politika, jako člověka jsem jej nikdy nepoznal, tak jinak hodnotit nemohu, ale vím jedno. Vím, co od něj mám čekat. Vím, že nyní nebude mít brzdu, jelikož může přistoupit ke svému mandátu ve stylu „po mě potopa,“ což možná i naznačil po zvolení, ač slíbil, že se bude mírnit. To byl asi jen bonmot, protože podle něj to byla poslední jeho politická výhra, po které už žádná prohra nebude. Ale budiž uvidíme.
Plž Drahoš byl 100% nepřijatelný, Miloš Zeman, tam by se jedno až dvě procenta přijatelnosti našly, takže to bylo jasné: Prezident dostal můj hlas prvně a naposledy, a děkovat může panu profesorovi Klausovi a jeho synovi Václavovi.