GLOSA: Havlova socha z tvarohu

A je to tady. Máme letiště Havlovo a zítra je 17. listopad den, který sám Havel tak nějak zprznil, když celé dění ve společnosti pod svou taktovou a voděn jako loutka pokryl rudým sametem. Jeho loutkovodiči z něj tvořili ideálního. Hned se zapomnělo na jeho morální profil a jeho nedostatky se daly na odiv, jak lidovým je. A právě zítra v den výročí sametové taškařice a v předvečer jeho smrti započne Spolek pro výstavbu sochy Václava Havla s veřejnou sbírkou na její výstavbu.

Ovšem socha Havla by měla být jen z tvarohu a nikoliv z bronzu. Proč? Sám byl tvárný a bez názoru moudrého. Sám byl prodejný a zásady rád měnil. Taková smějící se tvarohová hrouda by pak na sluníčku začala i zapáchat. Tak jak páchne jeho odkaz a pokusy o nepolitickou politiku. On nám tady zasel cosi nedobrého. Z jeho housenek pomalu budou motýli, smrtihlavi pro demokracii.

Sám Havel nebyl demokratem, jelikož neuznával volební výsledky, ale jakýsi lepší princip. On se pasoval do role mravokárce, který lépe ví, co samotní voliči by rádi. Proto i zápach zrajícího tvarohu, který by se šířil od jeho sochy jako ze syrečkárny, by byl vůni oproti smradlavému odkazu Havla.

Máme zákon, který uvádí něco ve znění: Václav Havel se zasloužil o stát. Já bych navrhoval novelizaci: Václav Havel se zasloužil o smrad.