Prvomájový rozhovor pro Parlamentní listy: Komunisté jsou spolek pomatenců a zrůd. A ta havloidská pakáž…

Včera jsem byl osloven Parlamentními listy, že mají zájem o rozhovor se mnou, tzv. prvomájový, proto i několik otázek je tematicky k dnešnímu májovému dni. Vzhledem tomu, že jsem byl ujištěn, že bude vydán dnešního dne v ranních hodinách, tak jsem přistoupil k poskytnutí tohoto rozhovoru. Bylo to sice na poslední chvíli, ale proč ne, na zdvořilé prosby se má reagovat zdvořile a pokud jim leze vyhovět, tak by se jim mělo i vyhovět. Tak jsem vyhověl a odpověděl na 15 otázek, které Vám nyní přináším.

(-RV-)

Pravicový komentátor, který nechodí daleko pro ostrá slova a politická korektnost se mu příčí, v den oslav prvního máje pro ParlamentníListy.cz nekompromisně účtuje s komunisty, ale i radí mladým lidem, jak vzít život do vlastních rukou. Velička také vyjádřil naději, že o Václavu Klausovi ještě hodně uslyšíme, protože se „nedá ukřičet havloidy a jinou pakáží“.

Je první máj. Co jako pravičák v tento den cítíte?

První máj je lásky čas. Cítím krásně rozkvetlou přírodu a naději ve vše nové, co jaro přinese. Jako optimista doufám, že to nové bude lepší, nežli bylo to staré. Ovšem z minulosti si pamatujeme především to dobré, tak budoucnost bude ještě lepší.

A poměr „pravičáka“ a svátku práce. Práce je motorem, který žene lidstvo k úspěchům, ovšem díky minulosti, kterou tento národ prožil, je nekomunistickou a nesocialistickou společností tento den vnímám patrně asi s určitým nádechem hořkosti. Datum za to ovšem nemůže, tak si z něj vyberme to lepší. Jen pozor, aby to neskončilo jako v Máchové básni, zmarem.

Komunisté 1. máj tradičně slaví a zřejmě i vyhlíží svoji světlou budoucnost. Kdybyste stál na jejich akci na pražském výstavišti a dostal do ruky mikrofon, co byste jim řekl?

To je krásná představa, poslat je všechny tam kam patří. Do zadnice a ještě dál. Určitě bych jim popřál, aby skončili v propadlišti dějin, na politickém hřbitově plného hnoje, kam bezesporu patří. Komunisté nejsou politickým hnutím. Komunisté jsou sdružení duševně chorých jedinců, pomatenců a lidských zrůd. Je to nejkrvavější ideologie, kterou lidstvo poznalo. Takže humorně shrnuto: „Proletáři všech zemí, polibte mi prdel!“

Žijete v Ostravě, kde více než jinde panují neutěšené sociální poměry. Není vinou pravice, že pak značná část lidí přechází k levici?

Jsem přesvědčen, že „problém“ levicové podpory není založen na sociální situaci a poměrech sympatizantů a voličů levice. Je to spíše určité specifikum jejich voličů, taková nějaká závislost a strach z odpovědnosti za sebe sama. Levice je pro jedince, kteří se své individuálnosti přímo děsí. Podle mne mnoho levicových voličů věří v pohádku o létajících holubech rovnou do huby. Jenže pokud nikdo hodnoty nevytvoří, tak není co přerozdělovat. Levičáci by obecně rádi nic nevytvářeli, ale jen přerozdělovali.

Ostrava a Ostravsko je velmi specifické, co se týče sociálních poměrů. Máme patrně nejvíce sociálně vyloučených komunit. Hodně lidí na Ostravsku pracuje za minimální mzdu. Ovšem je zde i hodně extrémně bohatých lidí. Proč vzniká takový velký rozdíl? Je to tím, že skupina s nižšími příjmy svou situaci nechce řešit a proto nechává velký prostor těm aktivnějším. Naše budoucnost je především v našich rukou a ne v rukou politiků s neuskutečnitelnými sliby. Toto ovšem platí obecně, ale pro Ostravsko asi více.

Co by se mělo udělat, aby takoví lidé mohli vzít osud do svých rukou a nečekat jen na pomoc státu?

Tak pokud bychom takový recept znali, tak by to byla výborná exportní komodita. A nemuseli bychom pak dělat nic, jelikož bychom mohli být na státu všichni závislí. Ale nyní vážně. Lidé, kteří jsou zcela, ale zcela závislí na příjmu z veřejných rozpočtů, by měli být motivováni, aby na tomto příjmu nebyli závislí. Hodně se uvádí, že sociální vyloučenost je závislá na minimálním nebo žádném vzdělání. Proto rodiny závislé na příjmu z veřejných rozpočtů by měly mít tento příjem podmíněn plněním vzdělávacích programů a u dětí absolutním plněním školní docházky.

Pokud děti nevidí rodiče nikdy pracovat, tak je pracovat společnost nenaučí. Ovšem pokud by děti viděli rodiče minimálně se vzdělávat, tak by jim vzdělání nebylo cizí. Tím by si taky vytvořily (děti z vyloučených komunit) základní sociální návyky, vnímání povinností. Pokud pomineme obecnost, tak bych vyplácení sociálních dávek podmínil vzděláním. Nikdy není pozdě, proto „pobírači“ by se museli učit Českému jazyku a matematice. Český jazyk proto, aby byli více občany České republiky a matematice, jelikož je většinově nepopulární.

Jakékoliv podporování kohokoliv bez nutností povinností příjemce vede jen k prohlubování těchto patologických problému. Navíc je třeba si uvědomit, že samaritánství nesmí být povinností, nýbrž výsadou uvědomělých.

Jak se stavíte k názoru, že se naše společnost nedokáže postarat o své seniory? To jistě není konzervativní…

Z konzervativního pohledu by se o své seniory měla především postarat jejich rodina. Tím se nestavím proti žádnému penzijnímu systému, který nově známe, ale tzv. druhý pilíř by měly být především vlastní úspory a pak rodina. Rodiče by vychovávali své děti v tom duchu, že co jim v jejich dospívání dají, očekávají pak od nich, až zestárnou.

Takovýmto penzijním systémem bychom zabili dvě mouchy jednou ranou. Jako národ bychom pomalu nevymírali, jelikož by rodiny byly početnější, tak jak to bylo v minulosti, kdy se takto o seniory pečovalo. A navíc by ve společnosti byla větší úcta obecně. Každý problém, který vzniká, že společnost něco nemůže nebo neumí, vzniká tím, že to společnosti nepřísluší, nýbrž to ukradla tomu základnímu prvku společnosti, rodině. Základním prvkem společnosti je rodina a obce. Zbytek je jen levicové sociální inženýrství.

Často komentujete i dění v ODS. S jakými pocity sledujete politiku představitelů této strany?

Mé pocity vůči dění v ODS jsou velmi rozpačité, mísí se z beznadějí a naštvaností. Základní fakt dnešního stavu ODS je nedemokratičnost strany vůči její členské základně. Ač jsem členem nikdy nebyl, tak díky vazbám na členy této strany mám informací dost o tom, jak probíhá stranická diskuse. V pravicové straně nikdy nesmí platit, že většina jednoho hlasu válcuje menšinu jednoho hlasu. Je to sice demokratické, ale je to nesvobodné. Dohoda musí být vždy širší. Proto dnešní ODS už není pravicovou.

Drolení a nástup na sestup ODS započal v dobách, kdy Mirek Topolánek vyjednával svou druhou vládu, kdy s první nezískal důvěru Poslanecké sněmovny. Měl jednat tvrději a prosazovat menšinovou vládu. Spojení ODS se Stranou zelených byl smrtícím cocktailem pro obě tyto strany. Pokud toto byl počátek všeho dění, tak největším průserem pak byl a je Petr Nečas. On dokáže květnatě mluvit, ale pak skutečnost je zcela jiná. Neumí si stát za svými slovy a to je v politice velký handicap.

V jaké je ODS kondici? Co musí udělat pro zlepšení?

ODS už dlouho není v žádné kondici. ODS už nejede ani na mrtvém koni, ten kůň totiž pošel velmi dávno a už zetlel, nezbylo proto z něj nic. Ovšem to zase nevadí, aby tato strana mohla být znovuvzkříšená. Politika je o ideálech, a pokud ještě původní ideály ODS jsou v její členské základně, tak mají šanci na návrat mezi významné politické strany. KDU-ČSL si prožila taky dramatický pád, ovšem pomohlo jí to. Zbavila se prospěchářského plevele s Kalouskem v čele a nyní je na stejné nebo podobné podpoře jakou v minulosti měla.

Pro ODS bude příští rok rozhodující. V příštím roce se ukáže, zda značka ODS zanikne nebo bude šance na vzkříšení. Volby do Poslanecké sněmovny budou pro tuto stranu další katastrofa a neuvěřitelný debakl. Zatím optimisticky zpívají, jenže ten jejich Titanik je skoro už celý pod vodou. Toho je si vědom patrně i prezident Zeman, když plánuje volby do Evropského parlamentu a do Poslanecké sněmovny v jednom termínu. Nicméně ten poslední a definitivní hřebík do rakve se chystá ve volbách komunálních. Strana je stranou právě z tvorby komunální politiky. Strany bez komunálních politiků jsou jen virtuálními stranami a mizí v zapomnění, jako příklad uvedu Unii svobody.

Pokud ODS zmizí i z komunální scény, tak jí už nic nepomůže. Proto by ještě tento rok mělo dojít k zásadním změnám v ODS. Vedení ODS je pro většinu voličů nedůvěryhodné, proto by mělo ustoupit do pozadí nebo nejlépe stranu opustit a více jí neškodit, již se naškodili dost. Touto radou by se měli řídit i lidé ve vedeních na regionální úrovni. Nová naděje je možná jen s novými a nezatíženými lidmi. Bylo by zcela jedno, že o novém předsedovi a předsednictvu by většinová společnost v minulosti nikdy neslyšela. To by byla jejich hlavní devíza.

Kdyby se zítra konaly sněmovní volby, koho byste volil?

To je těžká otázka. Nevidím na naší politické scéně žádnou stranu, která by splňovala mé nároky. Toto dilema jsem řešil v prezidentských volbách a dospěl jsem k tomu, že bylo dost časů, kdy jsem volil menší zlo. Ani jeden z kandidátů v obou kolech nebyl pro mne přijatelný. Nevolil jsem nikoho. To není alibismus, to je odvážný postoj v polarizované společnosti, říci ne děkuji. Takže pokud by se zítra konaly volby, tak bych šel se svou partnerkou pod rozkvetlou třešeň a ne do volební místnosti.

Co byste poradil mladému člověku, který žije třeba právě v Ostravě a právě dokončuje střední školu? Jak se má vyrovnat s tíživou situací na trhu práce?

Knížecích rad už bylo dost, proto nyní dám jednu radu praktickou. Nebát se a jít pracovat, vzít vše, co je k mání. Jako člověku zaměstnanému se mu bude práce lépe hledat. Taky jsem si zažil svou osobní krizi, kdy v pokročilejším věku, nežli je věk absolventský, jsem toto musel řešit. Řešil jsem to právě tak. Budování profesní kariéry je jako chůze po schodech, vždy se musí začínat na schodě prvním. Je jedno jakou máte kvalifikaci, cení se vytrvalost a píle.

Sám jsem v minulosti pořádal a metodicky vedl výběrová řízení. Absolventi si dnes snad myslí, že na ně, bez zkušeností, jen s mokrým papírem o vzdělaní, všichni čekají a navíc ještě s roztaženou náručí. Tak tomu není.

Je podle vás současná mládež připravena starat se sama o sebe a spoléhat především na sebe?

Určitě to není tak zlé, nejde o mládež, jde o nás. Jaké vzory má mládež, taková je pak ona sama. Znám případy velmi úspěšných mladých lidí po dvaceti letech věku, ale taky znám hodně neúspěšných. Vše to začíná v rodině a v tom, jak je člověk od útlého věku veden a vychován.

Pokud je to jedinec zodpovědný, tak je připraven starat se sám o sebe. Já osobně brigádně pracoval od svých 15 ti let a finančně jsem na tom byl velmi dobře. Ač to byla jen práce v pohostinství, tak byla vůči mému věku dobře ohodnocená a mnohému mne naučila.

Velká část mladých lidí často i fanaticky podporovala K. Schwarzenberga v prezidentských volbách. Co jste si tehdy o těch, co nosili placky „volím Karla“, myslel?

To nebylo jen věkem, byl to průřez celou společností, na věku moc nezáleželo. Karel byl prodán jako maskot něčeho, co snad nikdo neumí ani pořádně popsat. Je to směs toho nejodpornějšího, co se za ctnostné jen vydává. Ta hysterie kolem Karla mi připomínala listopad 89, kdy všichni měli trikolóru a pak se z toho taky vyspali.

Ovšem nejděsivější bylo, jak ta mládež s odznáčky byla fanatická, už jim chyběl jen bubínek, fangličky a pochody nočními ulicemi za svitu loučí. Tak nějak jsem je viděl. Vždyť sám Schwarzenberg neví, jestli má být fašistou po pokrevním otci, či nacistou po otci, který si jej adoptoval.

Ve svých textech kritizujete EU. Co konkrétně vám na ní všechno vadí a proč?

Kritika EU není kritikou ani tak EU, jako toho kam se tento projekt dostal. Původně měl národy Evropy spojovat na venek, aby evropské národy kooperovaly a zamezilo se tak rozepřím, které by mohly skončit válkou. Dnešní stav EU je spíše takový, který vede k možnosti vzplanutí válečného konfliktu.

A konkrétně mi vadí na unii nejvíce, to že je nedemokratická a pošlapává svobody většiny na úkor menšin. Pozitivní diskriminace je stejný zločin jako diskriminace. Evropští soudruzi mají plná ústa o rovnosti, ale sami neví, co to rovnost je a že existuje jen hypoteticky. Dále jsou to všechny směrnice a nařízení, které unifikují právě evropskou rozmanitost. Evropa byla vždy vnímána pozitivně pro svou rozmanitost, to už je pasé. Sdílen suverenita je přímo vlastizrádný zločin, jinak se to nedá nazvat. Pak mi vadí loupeže za bílého dne, vklady na Kypru nebo penzijní fondy ve Španělsku, ale takto bychom mohli pokračovat do nekonečna.

Evropa má hodně smluv a ta Lisabonská je především politická, která má zotročit národy Evropy. Všechny ostatní evropské smlouvy jsou prospěšné, jen ta Lisabonská je jedem do organismu Evropy. Nedávno jsem viděl nějakou prezentaci z ROPu, kdy tam byla slova: Pětiletka splněna na 110%, to už není možné brát jako vtip, jelikož oni to myslí smrtelně vážně. Dnešní EU je na tom velmi špatně a velmi připomíná jinou unii, která už je skoro zapomenuta a tou je Sovětský svaz.

Jakou budoucnost EU předpovídáte a jak bychom se k tomu měli postavit?

Pokud bude evropský vývoj pokračovat, tak jak pokračuje, že na nefungující regulace, budou přijímány nové regulace, tak to dopadne zle. Rozpad EU bude jen to nejlepší, jak by to mohlo dopadnout. Vypovězme Lisabonskou smlouvu, dokud je čas, oni s tím totiž nebudou souhlasit, tak ty dva roky „výpovědní lhůty“ nějak přežijeme.

Václav Klaus a Miloš Zeman. Co o těchto dvou osobnostech soudíte?

Vůči Miloši Zemanovi jsem nikdy neměl velkou důvěru jako vůči politikovi a není to tím, že je to levicový politik. Lidsky je naopak vřelejší oproti Václavovi Klausovi. Hlavní devízou exprezidenta Klause je jeho myšlenková a názorová konzistence. Nedávno jsem objevil jeho publikaci z roku 1997 (Obhajoba zapomenutých myšlenek) a názory jsou to jeho stále, jako bych četl knihu vydanou dnes.

Jako politici mají ovšem jednu velkou společnou vlastnost a to je cílevědomost a neústupnost. Ovšem lepší Zeman na Hradě oproti Schwarzenbergovi, ale jak jsem už uvedl, volitelní nebyli pro mne ani jeden, proto jsem nevolil nikoho.

Jsem si jist, že o prezidentovi Klausovi ještě hodně uslyšíme, on se určitě nenechá havloidy a jinou pakáží ukřičet, co se týče Česka, a jinými levicovými pomatenci, co se týče světa.

Na závěr, které zajímavé knihy a články z poslední doby doporučujete podobně zaměřeným lidem jako vy ke čtení? Co by nemělo zapadnout?

Tak to je složitá otázka, proto bych z ní vybruslil velmi jednoduše. Lidé podobně zaměření vědí, kde si informace najít, proto bych je nerad ovlivňoval. Ovšem pokud by chtěli být mou osobou ovlivněni, tak mohou navštívit iMagazín …bez politické korektnosti! Tohoto projektu jsem autorem. Děkuji vám za položené otázky a čtenářů ParlamentníchListů.cz přeji krásné prožití svátečního dne, ať už ho budou trávit jakkoliv.

Zdroj: parlamentnilisty.cz

Čtěte dále:

loading...