Nechme na chvíli volby kastelána Hradu v Praze stranou, ač i tato volba hodně vypovídá o našem národě, jací jsme. Spíše se zamysleme nad naším euroskeptismem. Jsou opravdu Češi tak euroskeptičtí, jak nám média, nejen ta naše, stále předhazují. Jaký mají Češi vztah k Evropské unii? Nebo je to davová hysterie s končícím mandátem Václava Klause, který je v Bruselu vnímán jako všech euroskeptiků král, ač se sám spíše pasuje do eurorealisty? Při pohledu na nové prezidentské kandidáty, bych tam žádného výrazného eurorealistu nezahlédl, jen jednu euroskeptičku s minimální podporou veřejnosti. Zbytek byl sám eurohujer a eurooptimista. Výsledkem nechť je druhé kolo, kdy oba kandidáti se předhánějí, jak rychle nás do mrtvého tvrdého jádra EU – Eurozóny přivést.
Češi jsou národ, který se bojí odpovědnosti. Proto veškeré euroskeptické a eurorealistické strany v České republice nedosahují ani 5 procent voličské podpory. ODS, která měla křídlo více Evropské unii otevřené a další křídlo spíše realistické, ztrácí podporu voličů obecně, kdy v posledních volbách jejich kandidát skončil na předposledním místě. Češi byli vždy raději v houfu, ono už národní obrození od Habsburské nadvlády bylo kolektivistické na vlně panslavismu. V houfu národů v Evropské unii se ztrácí pocit odpovědnosti, tak jak to mají Češi rádi a nejen Češi, ale vlastně všichni, kterým stačí být malým průměrem.
Odchodem Václava Klause z prezidentské funkce, budou zase Češi vnímání jako proevropská tvárná plastelína, takoví Češi jaké je vždy sousedi ze západu a jihozápadu chtěli a pokud bude na Hradě rakouský šlechtic se švýcarským pasem, tak všichni v EU budou nadšeni. Dále jsou nadšeni, že se ODS pomalu mění ve stranu mrtvou, která není schopná ovlivňovat politické dění. Ač to byla strana ve vztahu k EU více než rozporuplná, tak to byl alespoň malinký val proti zrůdnostem a zvrácenostem v EU.
Nejsme Britové, kteří mají za sebou královnu a britské společenství národů. Proto Brity nevystraší varování eurosoudruhů, že zůstanou sami, když jejich společenství má pár miliard občanů. Proto nemůžeme být euroskeptiky, ovšem jsme zase malým národem, který by se mohl rozplynout jako kostka cukru v šálku čaje, proto nemůžeme být ani eurooptimisti. Dnešní Evropská unie je zrůdnost, která popírá demokratické principy. Dnešní Evropská unie je experiment, který ohrožuje evropskou existenci. Vymírání Evropy nelze řešit imigrací, nýbrž větší uzavřeností, tak jako se Evropa po morových ránách obnovila, co populace se týče. Sociální inženýrství a mutikulti jsou jen cestou do pekel. Imigranti, kteří nechtějí přijmout evropské hodnoty, kdy nechtějí pracovat, vytvářet hodnoty a navíc jsou jen živení zacházející civilizací, jí nepomohou. Naopak její pád znatelně katalyzují. Všeobecné přerozdělování a pošlapávání národních tradicí nevede k ničemu. Ovšem pokusy o rozbití EU můžou vést k velmi násilnému konfliktu a ten v Evropě již dlouho nebyl.
Jaký by měl být vlastně náš postoj k EU? Rozbít se nám nepodaří. Takže buď vypovíme Lisabonskou smlouvu a ponecháme si smlouvy ostatní, jak o volném obchodu, tak o volném pohybu služeb, majetku a osob a další a další smlouvy, jen odmítneme nedemokratické principy, které jsou v EU základem všeho, jako jsou nikým nevolení představitelé Evropské komise, takový nejvyšší sovět. A jsme zpět u Britů. Britové by určitě nechtěli vypovědět další smlouvy, krom smlouvy Lisabonské? Nebýt této smlouvy, tak si národní státy mohou ovlivňovat migrační politiku a upravovat i volný obchod, pohyb osob a majetku. Lisabonská smlouva je dárkem z pekla a nebyla nikdy přijata demokratickými principy. Byla násilně Evropanům vnucena a nyní je porobuje.
Další možností je překvapivá federalizace Evropy. Postavit nové evropské společenství na základě volených orgánů s akcentem národních politik členů federace. Je to svým způsobem návrat k původním a tradičním hodnotám určitou oklikou. Federální Evropa tvořena národními státy, s přesně ustanovenou suverenitou, kdy sdílená suverenita by upadla tam, kam patří, do hnoje a propadliště dějin. Každý evropský národ by byl tak suverénní, jak by sám chtěl být. Jednoduchá několikastránková Ústava, kdy její znalost by byla podmínkou přiznání občanství pro přistěhovalce a občanský slib o jejím dodržování.
Přímo volený prezident se svou administrativou, kdy přímo volený parlament by měl oprávnění jej kdykoliv odvolat a zrušit jeho rozhodnutí. Zákonodárná iniciativa pouze parlamentů, jak evropského, tak národních, kdy s předkládanými zákony by musel souhlasit prezident a Rada evropských národů, kde by každý národ byl zastoupen poměrně, avšak každý národ by měl právo veta. Svoboda je o dohodě nad společným osudem. Neodpovědná demokracie, kde většina jednoho mlátí po hlavě klacky menšinu, vede taky k záhubě a zapomnění jako celá dnešní Evropská unie.
A jsme zpět v naší České republice, která chce být hodně evropská, abychom nebyli sami. Ovšem taky bychom měli mít národní hrdost, aby nám nějaký onen nediktoval, co musíme, co nesmíme a jak to máme dělat. Nebo jsme taková tupá banda jako národ, že bez toho neumíme žít?