Psáno pro ePortal.cz | V několika následujících článcích se budu věnovat tématu soužití s cikánskou minoritou. Bude to vlastně takový seriál. Zatím nevím kolik dílů bude mít, jelikož stále relevantní informace o jejich soužití s většinovou populací sbírám, jakožto i informace o různých aktivistických skupinách a poskytovatelích sociální péče, kteří spíše přilévají oleje do ohně, nežli by pomáhali. Předem Vám dávám najevo, že budu maximálně objektivní. A nežádejte mne o zveřejňování zdrojů. K těm jenom, že jsou to důvěryhodné osoby, které se s touto minoritou musely a třeba i dodnes musejí z různých důvodů stýkat.
Sám osobně jsem měl díky své práci v minulosti možnost navštívit byty a domy cikánů. Je pravdou, když to byl rodinný dům, tak i zahrada a dům vypadaly i k světu. U bytových domů ovšem děs a hrůza Člověk si připadal jak někde v Indii, ale co musel tam vejít, byla to jeho práce. Ovšem ještě větší šok jsem zažil při jedné z prvních návštěv, kdy se mi až kolena podlomila. Byt zařízený velmi luxusně, čistý a voňavý. Kožená sedačka, komody s masivů, nová plovoucí podlaha, kuchyň se všemi moderními vymoženostmi, TV a Hi-Fi v ceně několika desítek tisíc.
Tehdy jsem nevěděl, kde na to vzali a ptát se mi raději nechtělo. Člověk byl rád, že je vnímán pozitivně a relativně přátelsky. A taky se těšil na to, že jej mužská část rodiny odvede domem až k autu, jak bylo slíbeno, a tušil, že auto tam zůstane. Auto totiž hlídal mladší mužský člen rodiny. Takže jsem si takové provokativní otázky vůči jejich luxusnímu zařízení bytu nechal raději od cesty.
Nicméně svěřil jsem se s tímto zážitkem a dostal jsem nádherného vysvětlení, kdy člen indočeského etnika sám na sebe napráskal, jak se takové věci získávají. Vesměs z dávek na to nemají. Ač jsou přemrštěně vysoké, tak ani tak přemrštěně vysoké by nestačily. Na to mají naši spoluobčané svůj vychytralý fígl. Oni nejsou hloupí, jak se zdají. Jsou prostě mazaní a k mazanosti není třeba ani základního vzdělání. Ta buď je, nebo není.
Tak poslouchejte dobře, co k tomu je všechno potřeba. Jsou to základní suroviny receptu, jak „Dežo“, který nic nemá, si LCD televizor z obchodu nese. Úhlopříčka? No minimálně přes metr, aby na to viděla celá rodina a příbuzní, no i sousedé, když přijdou. Předně si musíte najít jednoho bezdomovce. Takového, který je mimo sociální systém již déle a hlavně musí mít platnou občanku a ještě nějaký doklad k tomu. Což až tak nemožné není. Někteří bezdomovci mají v dokladech kupodivu pořádek. Pak potřebujete tak dvě tři stovky pro toho bezdomovce, a tak dvě až tři krabice nějakého levného vína. A úspěch je na světě. Pak s ním zajdete do obchodu, a když je to řádně domluveno i s prodavačem, taky za nějaké malé všimné. Potom takový „Dežo“ odchází s nádhernou novou televizí na splátky, které bude „splácet“ nějaký bezdomovec, bůh ví odkud.
Jak jsem prvně upozorňoval, nejsou hloupí, jsou mazaní. A jaké postřehy to budou příště? Tak třeba nějaké perličky o chuděrkách z přednádraží? Jo, jednu bych měl, a to se nebudete stačit ani divit!