Petře Machu, gratuluji. Po pěti letech první úspěch za volební neúčastí 82% voličů

Arogantní titulek? A proč ne? Gratulace je to upřímná, ono opravdu se snažit pět let, nepolevit, věřit a stále jako beran jít za svým, to stojí za uznání. A uznání je to opravdu upřímné, opravu. Kdo nevěří nechť si laskavě prožene broky palicí. A proč tedy i ta arogance, když gratulace je to upřímná? Ono jen Strana svobodných občanů se umí krásně vysmívat ostatním na pravé části politického spektra, že jen oni jsou jediná pravice, ač libertariánská. Jen oni umí tvrdit, že volit kohokoliv jiného je špatné a že kdo nevolí SSO, tak nevolí pravici. Tak proto trochu písku do soukolí SSO, tou arogancí, aby si uvědomili, jak svůj mandát pro Petra Macha získali: 82% lidí muselo zůstat doma a nevolit!

Petr Mach

Petr Mach

Jediný úkol od Klause a ještě ho nesplnil

Patřím mezi celkem informované lidi, proto si dovolím připomenout další „svobodnou“ pikantnost. Popud k založení SSO vzešel od tehdejšího prezidenta republiky Václava Klause, když se tak nějak v ODS nepohodl a zjistil, že s ODS už to nemá smysl.

Klausův korunní princ Petr měl jediný úkol a ani ten nedokázal splnit. Jaký to byl úkol? Založit stranu občanskou, tedy s více názorovými proudy, kde se měli konzervativci a libertariáni kamarádit. Je to sice představa jako, když do jednoho pytle dáte kočku s myší, ale v České republice, kde bolševismus je prolezlý většinou partají, se bere každý experimentální nápad jako dobrý.

Já osobně se nedivím, že při zakládání strany Petr Mach konzervativce podrazil, ač tito mu sbírali podpisy v rámci petice, aby SSO mohla být vůbec registrována. Bál se jich.

Všichni zasvěcení viděli v nově vznikajícím subjektu naději. Ovšem myš libertariánská bravurní myškou všechny konzervativce vyšachovala, tak pak se nesmí divit, že na nějaký „pořádný“ mandát si pět let počkala, když kocoury vyhnala. Být volební účast minimálně nad 35 % procent, tak ani Petr Mach poslancem Evropského parlamentu zvolen nebyl.

Bude Petr Mach následovat Janu Bobošíkovou? Ne, schová se do kapsy od saka Farage

Ptáte se, proč si myslím, že by mohl novokvašený europoslanec Mach následovat osud Jany Bobošíkové? Tak bude v Evropském parlamentu coby český zástupce, v rámci svých názorů a myšlenek, sám a osamocen. Bude tam jako kůl v plotě, teda pokud nenajde kouzelné sluchátko a k tomu Šebestovou.

Ovšem Petr Mach je inteligentní a počítal vždy s možností, že úspěch SSO bude prvně tak trochu i neúspěchem a proto si svou Šebestovou našel. Bude takovou ozdobou kapsičky na kapesníček od předsedy UKIPu Nigela Frage. Proto jej osud Jany Bobošíkové v Evropském parlamentu mine. Bude na tom ještě hůř.

Proč to vidím tak pesimisticky? To je zcela jasné. Petr Mach jako spojenec UKIPu se zcela vymaže z politické mapy v rámci Evropského parlamentu a většina jej tam bude považovat jen jako jakýsi módní doplněk, který doplňuje právě britský UKIP.

Díky rétorickým schopnostem a charismatu Farage, který umí doplňovat sarkastickým humorem, bude náš český libertariánský „suchárek“ zcela vymazán s podvědomí. Za Petrem Machem se v Bruselu zavře voda.

Hořká pravda na konec

Přeji svobodným, aby svou hořkou pilulku, co jim toto nevítězství v Evropských volbách přineslo, objevili co nejdříve a zkonzumovali ihned, co jí objevili. Pamatujete bratři libertariáni: Pýcha předchází pád. Proto dál se smějte stranám, které zastupují autentickou pravici na české politické scéně, více jak Vy, že dosáhli menšího volebního zisku v nevolbách.

Pamatujte, že Vám roste konkurence. Ono dva politické subjekty vznikly těsně před volbami a jejich zisk je oproti Vašim prvním ziskům raketový. Kdo se směje naposled, ten se směje nejvíc. A já se Svobodným z SSO smát nechci.

Já chci plakat. Nechápu, jak může strana, která měla a snad i má potencionál a určitě i místo na české politické scéně, marnit své příležitosti a budoucí koaliční potencionál, jen svou marnivostí a pocitem falešné nadřazenosti.

Nežijete v pohádce, tak se konečně probuďte bratři libertariáni a zkuste se chovat i pragmaticky a ne jen bláhově. Nebo se Vám bude líbit osud sládkovských Republikánů, kteří v koutě na úbytě pošli?