Projev přednesený v rámci Hovorů na pravici pořádaných dne 14. 10. 2013 | Vážené dámy, Vážení pánové, jsem velmi rád, že zde v rámci Hovorů na pravici strávíme nějaký čas úvahami, na jakou cestu se česká pravice vydala a co se stalo se stranami, které původně pravicové ideály a myšlenky šířily. Pořadatelské Akci D. O. S. T. děkuji tímto za pozvání.
Při úvaze, jak efektivně oživit českou pravici, je potřeba prvně identifikovat hlavní zdroje úhlavních nepřátel pravicového smýšlení.Je to šokující, ale dnes úhlavním nepřítelem pravicového myšlení není klasická levice, nýbrž pseudopravice, tedy neklasická levice.Na politickém spektru se můžeme setkávat s levicí marxistického typu, nebo s nemarxistickými socialisty a to jsou všichni podporovatelé evropské integrace.
Proto podporovatelé Evropské socialistické unie, kteří se za tzv. pravici označují, nejsou nic jiného nežli zmíněná nemarxistická levice. Proto tyto strany nelze brát vážně, už jen jejich vlastní označování za pravici je lež. Globálně jde o všemožné podporovatele Nového světového pořádku.
Žádná pravicová strana nemůže podporovat socialistické projekty a dnešní Evropská unie není ničím jiným nežli socialistickým projektem, jak likvidovat tradiční společnost nastolením společnosti nové. Evropská integrace vytváří nového člověka, Evropana. To už tady nejednou bylo v podání nacistů i sovětů.
V České republice některé subjekty byly na této lži přímo založeny a některé se nezadržitelným vnitrostranickým vývojem a podporou evropské integrace staly nemarxistickou levicí. Není možné politické subjekty označovat za pravicové, když podporují rozpouštění národní identity v něco tak ohavného jako je vznik nějaké nadnárodní evropské identity či sdílené suverenity. Jsou to vlastně marxistické protimluvy. V rámci Evropské unie se nejedná vlastně o nic jiného, nežli o klasický souboj mezi levicí a pravicí, tedy mezi individualismem a kolektivismem na mezinárodní úrovni.
A právě pravicové myšlení obhajuje svobodu individuální, právo na vlastní život jedince na základě morálních, tradičních, ale hlavně subjektivních hodnot. Právě proto musí dnešní opravdová pravice nastolený směr v Evropské unii odmítnout a nesouhlasit s ním. Budoucnost české pravice nevidím v tom, zda a jak moc se budeme označovat za pravičáky, ale v tom, abychom pravicové myšlení šířili a v případě, že máme možnost, tak i pravicově ovlivňovali společnost.
Ač sám ateista budu vždy trvat na křesťanských hodnotách, na kterých byla vybudována dnešní tradiční společnost, kterou chce levice definitivně zničit. Je potřeba trvat na tradičních hodnotách, kdy rodina je pouze taková, kterou tvoří táta, máma a děti, cokoliv jiného není rodinou. Dnešní pravice musí odmítat veškeré zvrácené výmysly levicového sociálního inženýrství, jako je homosexualismus, multikulturalismus a jiné ismy, které utlačují většinu, použitím pozitivní diskriminace, tzv. menšin, které jsou účelově vyráběny. Pravice musí odmítat politickou korektnost, jelikož toto je nástroj levice, jak zakázat volnou soutěž myšlenek, kdy pravicové názory označuje levice diktátem politické korektnosti za nepřijatelné.
Říkat pravdu v době vlády lži je nebezpečné pro vládu lži, proto musejí pravdu zakazovat. To si nesmíme nechat líbit a musíme trvat na svobodě slova, myšlenek a názorů. Nejdůležitější je osobní svoboda, abychom měli možnost rozhodovat sami o sobě, o svém osudu s vědomím, že si poneseme následky svých rozhodnutí. Nikdy nebudu souhlasit s pohodlným odevzdáním své lidské důstojnosti socialistické společnosti za pocit falešné bezpečnosti.
Toto jsou pro mne pravicové hodnoty, a tyto nikdy neumírají, proto pravice bude sílit, jelikož je stále hodně lidí, kteří chtějí svobodu. Touha po osobní svobodě provází lidstvo od samotných jeho počátků, proto jsem optimistou, co se rozvoje a sílení pravicových myšlenek týče.
Děkuji Vám za pozornost.
Praha 14. 10. 2013