Co je neformální hnutí pravdolásky? Nějaké pofiderní intelektuální struktury nikde pevně neukotvené. Nebo pevně ukotvené, ale tajně? Spíše připomínají v organizaci malé pejsky, kteří se poznají podle pachu. Vyskytují se všude, kde se snaží zvítězit racionální přístup nad ideologickou demagogií, ničím nepodloženou. Pravodláskaři se svou pravdou usínají i se budí, aby si svůj blud mohli donekonečna opakovat a proto mu i věřit. Jsou jí přímo jako narkomani oblouzněni. Je známé pořekadlo, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou.
Odkud se takový právdoláskař bere? Starší generace jsou ušmudlaní a ustrašení“ práskači“ StB, kteří pro chvilku alternativního klidu a povalování někde po kotelnách, udali i své nejbližší kamarády a příbuzné. Další se rekrutují z různých liberálně levicových intelektuálních komunit, kde racionální uvažování pošlo na úbytě již před stovkami let, tak jej tam nehledejme. Konečně však poslední rekruti jsou pomýlení, kteří žijí ve svých bláhových snech, o nějakých vyšších ideálech, aniž by zvládli svůj běžný život.
Nejsmutnější však je, že mají svou hlásnou troubu, tu jednu z největších a tím je stoka zvaná veřejnoprávní televize, tudíž kanál od žumpy – Česká televize. Základním principem přijetí novináře a publicisty do ČT je očichání jiným pravdoláskařem, zdali nový řádně pravdou a láskou zapáchá. Takový je žalostný pohled na ČT po spacákovém převratu, kdy pravda a láska Českou televizi uloupila.
Pravdoláskař je schopen Vás pod dojmem lásky ke své pravdě přinutit všemi možnými i nemožnými prostředky.