Tím že někdo vymyslel úřad a stvořil tak homo úřední, tak v těch místech, kterým se říká úřad, zakázal používání inteligence, mozků a rozumových schopností. To vše nádherně si jako občané za své peníze platíme. Nemít byrokratický systém, kdy i na vypuštění trávicích plynů potřebujete nějaké to potvrzení, tak by všichni Ti chudáci úřednici byli spokojení. Ano, oni to jsou chudáci. Představte si, že jako hlupáka Vás zařadí do složitého systému. Naučí Vás jen, jako cvičenou opici, jeden úkon a v případě, že vidíte něco jiného a nového, co neznáte, tak nechápete. Takovým lidem by bylo nejlépe v kravínu u omývání vemen kravám.
Ale proč tolik ostrosti? Protože člověk kouká kolem sebe a pokud je dokonce úředním šimlem atakován, tak je pak přímo zděšen, co vše možné je a není. Že úředník z jednoduchého běžného úkonu je schopen udělat detektivku, jen proto že na sekundu znejistí a neví, co dál. Pak se z něj stane černá díra na informace, čím více informací pohltí, tím více nových chce a stejně jsou mu na nic, protože už nepoužívá mozek, ale jen to lejno, co tam v hlavách zbylo.
Reálné prostředí: Ostrava, 6. listopadu 2013, cca 14:00 Magistrát města Ostravy, Odbor dopravně správních činností, přepážka číslo 6, „prý taky i samostatná úřednice“ Daniela Švrlanská a jednoduchý úkon, odhlášení vozidla na jiného držitele. Potřebujete technický průkaz, vypsaný formulář, nějaký ten doklad totožnosti a v mém případě i plnou moc, jelikož jsem k tomuto úkonu byl zplnomocněn. Před tím 20 minut čekání, jelikož jsem byl asi 30 v pořadí, což je blesková rychlost, ale co následovalo pak, jak jsem k přepážce okupované „prý asi taky úřednicí“ přisedl?
Žádný pozdrav, jen škleb, kdo co zase chce a proč vlastně v úředních hodinách jí někdo otravuje. Škleb neškleb, přes špinavé okýnko na nemilou a nepříjemnou ženštinu, kterou si platíme z veřejných peněz, moc nebylo vidět, tak jsem jí prostrčil doklady. Doklady studovala jako by právě objevila možnost čtení. Dobrých pět minut. Pak započala něco ťukat do počítače a najednou zrada. Něco jí systém z registrů sám nenačetl. Avšak vše měla na plné moci. Upozorňuji, že to byla plná moc mi udělena na vypořádání spojené s likvidací právnické osoby, která v té době byla již dobrovolně rozpuštěna, proto již neměla žádný statutární orgán.
Začalo absurdní divadlo, kdy pobíhala a obtěžovala kolegyně. Co s tím? Proboha, co s tím? Jak to uděláme? Ono je to něco, co jsem v životě neviděla. Přiletělo UFO. Pane Bože, co jen s tím? Absolutní zoufalost, bezmocnost a neznalost. Provoz na přepážkách zpomalil, jelikož co mělo ruce a nohy a nezahálelo to někde v lenosti, to radilo.
Pak započaly padat moudra hodné duševně nemajetných. Musíte mít nějaký jmenovací dekret nebo zápis o vaší volbě. Já jsem jí kontroval, tím že právnická osoba je zlikvidovaná, takže nemá žádné statutární orgány a k tomu co požaduji, ze zákona stačí pouze plná moc. Jelikož vím, že duševní a mozková výbava úřednic a úředníků je na určité úrovni, tak jsem byl vstřícnější. Vím, že Trabantem se nesvezu jako Mercedesem. Byl jsem připraven a měl jsem originální stanovy potvrzené přímo doložkou Ministerstva vnitra a u statutárních orgánů a jejich podpisů bylo i kulaté razítko ministerstva, takže si mohla ověřit, že podpisy na plné moci i stanovách sedí a že je vše v pořádku.
Zase odběhla a u přepážky nebyla, radila se. Co jen s tím. To bylo nějakých 10 minut jejího nečinění a nekonání pro její absolutní a elementární neznalost. Pořád nic nemohla najít v nějakých registrech. A nestačilo jí vysvětlení, že ne vše najde v registru, prostě i všemožná registr je určitě omylný. Tak pak vymyslela, že chce opravdu doložit, že právnická osoba již neexistuje, tak dostala tlustý zápis o dobrovolném rozpuštění a vypořádání a pak zase odběhla.
Deset minut pryč, dalších pět minut byla pryč. Tak jsem telefonicky zjišťoval, kde by mohla být, až jsem skončil, tak že jsem byl přepojen k vedoucímu, tan po pěti minutách přišel a vydal se „prý taky úřednici“ hledat. Našel jí u kopírky, kdy tam desítky stran kopírovala, které jí byly k ničemu, jelikož vše bylo na jednom papíře a tím byla plná moc, kterou jsem měl dokonce nachystanou v originále s tím, že si jí do spisu může založit, že jich mám dost.
Takže registr neregistr, pokud budou úředníci ve stavu mentálním na takové výši, tak jim nepomůže vůbec nic. Ono to chce prvně umět číst a psát na takové úrovni, aby byli schopni vnímat psaný text a uvažovat v souvislostech. Člověka vždy mrazí, jak vidí, co vše si platíme z našich daní. A pohádka o tom, že oni taky platí daně, neuspěje. Aby oni mohli daně platit, tak všem lidem, co něco tvoří, musí ty peníze prvně stát pod hrozbou kriminálu ukrást.
Odchod po 16:00 z úřadu, protože stížnost na danou „prý taky úřednicí“ trvala sepsat půlhodinu. List papíru, formát A4, pak podpisy a doručení na podatelnu, přiřazení čísla jednacího, předání kopie oznamovateli, to vše dalších cca 30 minut. Efektivita příkladná. Hlemýžď by se divil, jakým rychlíkem je.