Letiště Václava Havla? Ne, Havlov!

„Havlománie“ graduje. Zazněly různé návrhy, jak uctít osobu Václava Havla. A jaké zazněly? Typické „čecháčkovské“, takové, proti kterým on sám bojoval. Česká televize v čele „havlořečení“. Další šamani piety roztáčí kola frašky v tisku, rozhlasu a v různých prohlášeních a v různých iniciativách. Já se zde nebudu věnovat osobě Václava Havla. Budu se věnovat těm malinkým lidičkám, kteří se na jeho smrti chtějí zviditelnit. Budu se věnovat lidem bez pokory, kteří si vzali na svatbu se zubatou železné prsteny.

Lidský tvor je ve svém jádru velmi sobecký. Oproti jiným živým tvorům na naší planetě si uvědomuje sám sebe. Vše co se kolem člověka děje, si člověk uvědomuje prostřednictvím sebe. Tak proč se divíme, že člověk je sobecký? On je sobecký, ale etika, morálka a normy se snaží z člověka tvora, udělat člověka inteligentního tvora.

Ovšem nastávají situace, kdy i moudrý, inteligentní, etický a morální člověk ztratí nervy a začne se chovat nepochopitelně, zmateně a hystericky, kdy si uvědomí sám sebe na problému nebo trápení, utrpení, smutku, někoho jiného a snaží se být ten nejlepší s nejlepších, jak pomoci – zviditelnit se.

Glorifikace osobnosti je jedním způsobem, jak se zviditelnit. Vytvořit fixní ideu jedinečnosti, dokonalosti a tu šířit. Kdo se vysloví proti učení nového náboženství, tak toho zesměšnit a dehonestovat, jako hlupáka. Protože máme novou víru, tak se nesmí nikdo svobodně vyjadřovat, musí jí všichni jen poslušně papouškovat.

A co víc. Glorifikace musí probíhat rychle, aby glorifikovaný byl stále na očích, déle a déle, stále a stále, protože opakovaná lež se stává svým opakováním pravdou.

Pak to chce ještě viditelný skutek. Pojmenovat ulici, školu, náměstí, letiště? Proč ne. V našich končinách jsme zvyklí, že se ulice, školy, náměstí přejmenovávají s takovou rychlostí, že ráno jdeme po ulici Národní a večer se vracíme po ulici Lidových milicí.

Letiště Václava Havla? Ne, to je málo pane Feniči. Měl bych jeden návrh. Po Václavu Havlovi pojmenovat rovnou město. A máme takové. Obyvatelé jsou zvyklí. Jen si to představte. Prvně Zlín, pak Gottwaldov, pak Zlín a nyní HAVLOV.