Stále diskutovaná kvalita nebo spíše nekvalita potravin na pultech řetězců nenechává nikoho spát. Jsme opravdu hnojištěm Evropy, kde se prodá a sní vše? Co vede výrobce, obchodníky a nakonec i konzumenty k nákupu či prodeji nekvalitních potravin a někdy výrobků, které se potravou ani nazvat nedají? A jsou potraviny u nezávislých malých obchodníků kvalitnější? Jak máme nakupovat a jak se máme stravovat?
Dovolte mi netradiční pohled na tento celospolečenský problém. Kvalitu máme takovou, jakou od výrobců a prodejců požadujeme. Buřty vyrobené mícháním odpadních separátů se sojovým škrobem by výrobce nevyráběl a prodejce neprodával, kdyby je nikdo nekoupil. Tak prostě funguje trh. Ovšem konzumenti podobné výrobky spíše chemického než potravinářského průmyslu kupují, proč? Protože jsou levné? Ano cena má velký vliv na chování zákazníků.
Není spíše špatný stav potravin vinou zákazníků? Uveďme si příklad na chlebu. Některé výrobky nazývány chlebem jako chleba vypadají, tváří se tak a i jako chléb se prodávají, ovšem chlebem jsou jen zdánlivě, jelikož ani 24 hodin po koupi, tedy ne víc od upečení, jsou nekonzumovatelné a stejně se prodávají, jelikož jsou někdy i o 50 procent levnější, nežli chléb kvalitní a který vydrží ve stavu konzumovatelném i dny tři. Tím se potvrzuje, že spotřebitel se nechová moudře, nýbrž konzumně. Za své prostředky raději nakoupí hodně nekvalitních výrobků, které mají pro něj minimální užitek, ovšem takový spotřebitel se cítí vítězem.
Dalším nepřítelem kvality potravin je unifikace. Jaký je rozdíl mezi šunkovou klobásou od českého a polského uzenáře? Velký. A jaký je rozdíl mezi šunkovou klobásou českého uzenáře a euro-uzenáře? Žádný. Proč? Naše kodifikované postupy při uzenářské výrobě jdou více na ruku evropské legislativě, než musí. Český uzenář klobásu neudí. On ji prvně uvaří a pak zakouří kouřem z dřevěných hoblin. V Polsku uzenáři stále tradičně udí. Proto vůně polských klobás je tradiční, českých ne.
Dále můžeme mít potraviny a suroviny velmi kvalitní, ale po zásahu řetězců nepoužitelné. Příkladem nechť je syrové maso. Krásně vypadající syrové chlazené maso ve vaničkách není nikdy čerstvé, jelikož se použije ochranná atmosféra a je po čerstvosti. A navíc na dně takových vaniček nám řetězce prodávají odpad, každý z Vás určitě minimálně jednou pod masem určitého druhu, našel stejný druh masa, ale už v odřezku.
To by byly vaničky s masem, jako úplně nepoužitelný způsob prodeje čerstvého chlazeného masa. A co prodeje pultové? Když nakupuji chlazené maso, tak se nestačím divit z názvů masa. Slovesná tvořivost řetězců je veliká a proč? Aby byl minimalizován odpad. Tak prodávají masa nakládána v čemsi, krájená jaksi, někdy i po vláknech, jen aby to hezky vypadalo, ale v kuchyni takové maso je nepoužitelné.
Můj slogan na podavačku, nejedná se o chybu, opravdu podavačku a ne prodavačku, je: „Máte ještě nějaké maso, které nedostalo zásah Vašeho řezníka, ale jen bourače?“ Nyní pochopíte proč podavačka a ne prodavačka. Podavač Vám podá, nač si ukážete, prodavač poradí. Na základě mého dotazu vidím jen vytřeštěné oči, co že po ní chci. Pak vidím nějakého pána v řeznické zástěře zpoza jeviště a za chvíli mám na váze krásný kousek řeznicky opracovaného masa.
Tak nekvalita potravin je ve všem. To není jen o ukazatelích, které kontrolují kontrolní orgány, ale taky o péči, lidské a tradiční péči k potravině. Vždyť to pak jíme, tak se k tomu chovejme jako k potravě a ne jako výrobku.
Začít by měl každý sám u sebe, kvalitní potraviny nám stačí méně, tak je jedno, že je dražší při nákupu. Ono pak výsledně vyjde levněji. On už i Tomáš Baťa kdysi tvrdil, že není tak bohatý, aby si kupoval levné věci.
Takže co z toho závěrem plyne? Že na vině nekvality potravin je konzumní společnost a chování všech účastníku na trhu, ne jen výrobců a prodejců, ale i naše. Vždyť ani zvířata nepozřou to co je špatné, tak proč to dělají lidé.