Jsou Češi xenofobové a rasisti, tak jak se nám snaží média denně lhát? Obávám se, že nikoliv. Jsme realisté a pod tlaky různých skupin je životní úroveň cikánů v České republice poněkud jiná snad i vyšší než jinde. Na nálady občanů se nikdo neptá. Prostě je živíme podle hesla, přišli, tak se o ně staráme. Něco jako, když Vám u dveří zabuší několikahlavá návštěva s dotazem: „Máte trošku vody? My máme hlad, že nemáme, kde spát.“ A už je máte v obýváku a musíte je hostit, tak jak host ráčí. Za jakýkoliv protest jste očerněni a je Vám vypálen na čelo cejch rasisty a xenofoba.
Cikáni v Evropě – krátký historický pohled
Cikánské etnikum bylo odjakživa rozšířeno po celé Evropě, avšak v západní Evropě k němu přiřazovali všechny kočovné národy, ale i tuláky, kteří se k nim přidali. Taková historie byla i na českém území za Rakouska. Byla zde i v dalších zemích západní a střední Evropy nadstavená určitá pravidla soužití. Všechny strany je dodržovaly. Soužití bylo relativně poklidné a bez problémů. Cikáni si žili svým životem a ostatní je nechávali na pokoji, když ctili nadstavená pravidla. Nezačlenili se, ovšem koexistovali.
Ovšem v Uhrách, na Balkáně a dál na východě žili cikáni jinak. Podle pravidel východu. Tolerance na východě nebyla skoro žádná. Nesmíme si namlouvat, že na západě byla tolerance větší, ale nebyli zcela vytlačování na úplný okraj společnosti. Navíc ve východní části Evropy bylo cikánské etnikum populačně mnohokrát početnější nežli na západě Evropy. Avšak tehdejší státy neumožňovaly příliš velkou migraci. Proto západ mentalitu cikánů z východu neměl šanci poznat.
Otevření brány na západ přes most nově vzniklého Československa
Evropa byla historicky pro cikány vždy poměrně nepříznivá pro jejich kočování. První velká šance, jak se posunout na průmyslově vyspělejší západ, který pro ně nabízel lepší kočovnickou obživu, se cikánům naskytla vznikem Československa. Nová republika ve střední Evropě sousedící s Německem zasahovala na tehdejší území Uher. Otevřela se proto západní hranice pro cikány ze Slovenska, Zakarpatské Rusi a části Rumunska.
Tehdejší československé úřady si toho byly vědomy, přijat byl proto zákon o kočování a nadstavily pravidla soužití, která byla dodržována. Vycházelo se z toho, že každý má právo na žití ve své obci, či okolí, ale přijetí do nové obce záleží na obyvatelích součastných, kam nově příchozí dorazil. Kočovníci mohli být odmítnutí, nebo jim byla určena místa k pobytu.
Uzamčená Evropa železnou oponou
Po druhé světové válce cikáni na západě stále žili jinak nežli na východě. Komunistická východní Evropa měla svá pravidla a jednalo se o totalitní režimy, kde museli poslouchat všichni, nejen cikánské etnikum. Problémy soužití byly stále řešeny tím, že stejná pravidla platí pro všechny stejně.
Na západě bylo cikánské etnikum stále velmi menšinové, proto byli obyvateli tolerováni, takoví jací jsou a nevyžadovala se po nich nějaká integrace, jen dodržování elementárních pravidel podle hesla: Nechte nás být, necháme Vás být.
Šok západu vstupem východu do Evropské unie
Probuzení západních Evropanů přišlo až otevřením hranic a pohodlné cikánské migrace na vytoužený západ, který se holedbal velkou tolerancí a východní národy kritizoval za přístup k cikánům, že se k nim chovají nelidsky, xenofobně a rasisticky. Tato kritika neustává ani v době, kdy jsou francouzská, britská, norská a skandinávská města zaplaveny cikány s východní Evropy. Kritika je stále stejná. Východu je právě tato migrace vyčítána.
Nechme kritiku kritikou, ovšem jak se Francouzi, Britové a další vypořádávají s dnešní masivní cikánskou imigrací na západ? Jsou zděšeni. Severské táty tvoří ilegální seznamy cikánů. Ve Francii jim rozebírají tábory. V Británii proti nim protestují. Rada Evropy dokonce chtěla po Ukrajině výměnou za přístupové rozhovory, aby několik stovek tisíc cikánů ze západní Evropy přijala.
Takže jak západní národy poznaly, co jsou cikáni zač, tak se započaly chovat podle jejich slov, kterýma nás na východě častovali, pěkně rasisticky a xenofobně. Tak kde je problém? Je problém v Evropanech nebo v cikánech?
Problém není v etniku žádném, ony etnika prostě spolu žijí vždy, tak jak jsou nadstaveny pravidla a pravidla musí platit pro všechny. Pokud po někom nechcete, aby pravidla dodržoval, tak si činí, to co chce a co je pro něj přirozené. Každý si dovolí, co jemu dovoleno.