Po včerejším volebním masakru nezbývá než pogratulovat výsledkům politického hnutí Svoboda a přímá demokracie. Doufejme, že nebude mít stejný osud jako hnutí Úsvit, že se Tomio Okamura poučil, že politika není jen o tom, jak vydělat peníze, ale i o tom, že je třeba prosazovat myšlenky a idee.
Tomio Okamura a Radim Fiala
Vlastenecká scéna by si měla jasně říci, že je tady hnutí, které ač má své mouchy, ale kdo je nemá, se silným akcentem na vlastenectví a s reálným pohledem na Evropskou unii, ve které vidí jasné zlo. Nyní by měly přestat hádky na vlastenecké scéně, která není extremistická. Na nálepky nehleďme, co je extremismus cítíme sami, co jim není víme.
Osobně považuji Tomia Okamuru za geniálního stratéga, ač osobně jej jako člověka nemusím. Je pravdou, že jsem s ním byl osobně jen pár minut, tak se mohu mýlit. Ale na druhou stranu dnes na něm leží velká odpovědnost. Musí své hnutí dovést z plen do zralejšího věku, aby nebyl sežrán politickými odpůrci.
Podle mého postoje by angažmá SPD ve vládě jen ublížilo. Toto hnutí ještě není zralé na odpovědnost, která s mocí přichází. Samotní stratégové z SPD musí dobře vědět, že některé volební sliby nejsou v dnešní době, tak jak voliči rozdali karty, reálné.
Ono do dalších dnů by bylo dobré, aby SPD byla stále politickým subjektem protestním a poslanci za SPD by měli využít toho, že již jsou profesionálním zastupiteli s odpovídajícím příjmem, kdy tento „luxus“ by měli přeměnit k růstu jejich hnutí a sjednocení vlastenecké scény.
SPD dokázalo, že i přes mediální blokádu médií tzv. hlavního proudu, lze uspět. SPD má šanci, proto by jí nemělo promarnit. Závěrem proto vyzývám všechny vlastence: Zapomeňme na sváry a hledejme průsečíky. Svornost je o tom, že hledáme to, co nás spojuje, nikoliv hledání toho, co nás rozděluje. Protože, ač nemusíme se vším souhlasit, tak jim můžeme pomoci a tím bude slyšet i hlas nás, kteří mají na některé věci jiný pohled.