Tak se nám do naší nové totality vkradlo nové neomarxistické slůvko a předsudečná nenávist a takzvané zločiny z nenávisti, což jsou v rámci hyperkorektní společnosti ideové zločiny, které jsou páchané tím, že odmítáte jít jako ovce na porážku. Jedná se o čistě totalitní praktiku, jelikož je to navíc oxymóron. Jelikož na seznamu činů není nenávist z předsudků, ale z poznaného. Další stupeň likvidace bílé rasy?
Radek Velička – nesnáší polici a nenávidí ji
O svém pohledu informovala poslankyně za SPD Karla Maříková, která s tím má své zkušenosti a terorista na Ministerstvu vnitra Hamáček se svými policejními mongoloidními poskoky jí za přirovnání invazních druhů rostlin a zvířat s invazí vetřelců lidských, chtěl exemplárně trestat. Naštěstí zasáhli většinově poslanci, jelikož si uvědomili, že ač nesouhlasí s postojem poslankyně Maříkové, tak by novodobé gestapo Hamáčka mohlo stíhat jindy je, že nazvou pravdivě Babiše zlodějem, lhářem, tunelářem, StBákem, komunistou a nebo jako Marek Dalík i objednatelem vražd.
Já osobně s policií mám své zkušenosti, které nebudu dnes detailně popisovat, ono z toho bude jednou kniha. Se jmény, hodnostmi, kontakty a podobně. Abyste si svého fízla mohli najít a konfrontovat. Jsou to veřejní činitelé, tak se neschovají. Mučí jiné lidi, slabé lidi. Páchají na nich bezpráví, tak proč by nemohli trpět. Ať se pak klidně zastřelí i svou služební zbraní. Po takových ani pes neštěkne.
Ale vrátíme se k „předsudečné“ nenávisti: „Za katr se můžete dostat raz dva. Předsudečnou nenávist stíhá policie,“ píše poslankyně SPD Karla Maříková, který je policejním dobytkem potahovaná za slova ohledně hubení invazních druhů, co spíše byla písmena psaná na sociální síti. Poslanci ji naštěstí spáru mongoloidních tupých sadistických fízlů nevydali, jelikož není nic nového jako bití a mučení u výslechu.Karla Maříková dále píše:
„Nenávist je dlouhodobá intenzivní emoce stejně jako třeba mít rád. Je cit trestným činem? Může se zavírat i za lásku? Potřebuje ministr vnitra Jan Hamáček paragrafy na to, aby umlčel nepohodlné názory? Čím se teď vlastně lišíme od Číny?“ ptá se.
Podle poslankyně z Karlovarska jako odůvodnění slouží údajné množící se nenávistné výroky. „Podněcování k vraždění, zabití či fyzickému napadení určitě schvalovat nelze. Jednou z forem, které má policie, a to i z vlastní iniciativy, sledovat, je také problematika předsudečného násilí. Předsudečná nenávist nemusí naplňovat skutkovou podstatu trestného činu, neusiluje o svržení režimu ani o totalitu. Osoba, která se jí však dopouští, však prý svým jednáním šíří strach, štěpí společnost a vyvolává antagonismy,“ vysvětluje Karla Maříková, že do vězení můžete jít vlastně za neslušní chování. A to si duševně nemajetná policajti, kteří jsou v rámci psychotestů vybírán jako sociopati toužící po mučení a ponižování užijí.
A za vše může Hamáček: „Náhubek nám nasadili vloni 29. dubna. Taková je tedy výše popsaná definice osoby projevující předsudečnou nenávist v podání ministerstva vnitra. Podivný nový pojem pak už schválila česká vláda (ANO, ČSSD). Podle ministerstva vnitra projevy předsudečné nenávisti označují jednání, které je motivováno nesnášenlivostí a společenskými předsudky vůči určité skupině obyvatel. Označení „předsudečná nenávist“ schválila vláda spolu s výroční zprávou o Extremismu a předsudečné nenávisti za rok 2018 na svém jednání 29. dubna 2019. Tímto náhubkovým pojmem chce vláda regulovat chování a názory lidí a trestat je. Toho, kdo někdy četl Ústavu, určitě napadne otázka, zda zvolený postup není náhodou v rozporu se svobodou projevu a slova, kterou nám zaručuje Listina základních práv a svobod. Nenávist je dlouhodobá intenzivní emoce stejně jako třeba mít rád. Je emoce tedy trestným činem? Ano, či ne? Je nenávist sama o sobě negativním jevem? A lze ji, jako emoci, vůbec racionalizovat? Lze vědomě a cíleně nenávidět? Na tyto otázky není schopen odpovědět ani sám ministr vnitra Jan Hamáček, jak jsme se přesvědčila na ústních interpelacích v Poslanecké sněmovně. Šéf sociálních demokratů je však přesto přesvědčen, že projevy předsudečné nenávisti, pokud naplní skutkovou podstatu trestného činu, trestat musíme. Pokud předsudečná nenávist není trestným činem, jak vůbec může naplňovat podstatu trestného činu?“ píše Karla Maříková. (Zdroj)
Policejní zločinci?
A já mohu veřejně prohlásit, že vůči policii netrpím předsudečnou nenávistí, já cítím vůči české policii, díky praktikám, které jsou u ní za normu, nenávist čistou z přesvědčení a z poznání, že kdo je k nim nenávist necítí, tak není normální. Chování některých „fízlů“ neleze přirovnat ani k žádnému zvířeti, jelikož bychom zvíře uráželi. A mohou mě tedy vyšetřovat, když je nenávidím… Není v tom podjatost? Je a mohou, jelikož v policejním státě policii nenávidíte, ale ono může vše. Dokonce stíhat lidi podle paragrafů bez existence a to je tento případ – v trestní zákoníku o „předsudečné“ nenávisti ani zmínka. A ti kdo ji stíhat budou, ji sami páchat budou, jelikož tak budou šířit i strach.
Policejní brutální banda v civilu