Tak si premiér dovolil vyslovit názor, že nějaká všelijaká a navíc ještě pofiderní podpora vandalek Pussy Riot nebo duchovního vůdce Tibetu Dalajlámy, může škodit našemu exportu právě do Ruska a do Číny. Ono v minulosti již podpora Dalajlámy stála naše hospodářství nemalé peníze a prestiž. Na pozvání tehdejšího prezidenta Havla, který měl určité zmatení objektivnosti, přijel do Prahy Dalajláma, všichni z toho byly nadšení až na jeden ne zcela zanedbatelný kousek naší republiky. V Kopřivnici všichni zaměstnanci Tatry splakali nad výdělkem.
Dalajláma v Praze znamenal likvidaci obrovského obchodu Tatry a Čínské lidové republiky. Dalajláma v Praze znamenal skoro bankrot jedné z dominantních automobilek na světovém trhu. Dalajláma v Praze znamenal zničené existence a dlouhodobou nezaměstnanost obyvatel Kopřivnice a nejbližšího okolí, jelikož Tatra zaměstnávala minimálně 60 % obyvatel regionu, když ne přímo, tak nepřímo. Každý měl v rodině několik „tatrováků“. Celý region šel na úbytě a proč? Protože jsme se jako národ projevili a vyjádřili jsme podporu duchovnímu vůdci Tibetu a Čína nám ukázala dlouhý nos a stovky a stovky nákladní automobilů nakoupila jinde.
Češi jsou malým národem. Když někoho podporujeme, tak stačí morálně, jelikož pokud se stavíme do opozice velkým národům, tak prvně velké národy se nám vysmějí, Čína a Rusko. A navíc mají vůči nám ještě ekonomické páky. Vměšujete se nám do vnitřních věcí, tak nemáte bussines. Kolik dlouhých nosů ještě uvidíme?
Ano náš národ zažíval různé útrapy a ústrky, byli jsme vždy rádi za podporu, ovšem kdy se dostalo podpory oficiální a pořádné? Za druhé světové války jsme byli užiteční a na správné straně, ale podpora velmocí byla vykoupena aktivní účastí našich vojáků. A pak nějak žádná podpora moc nepřicházela, spíše morální pro disent. Proto asi disent začal v devadesátých letech a i později aktivně podporovat jiné. Jenže si neuvědomoval, že tím může škodit, jak podporovaným, tak sám sobě i jiným. Ovšem viděli jste někdy inteligentního a racionálně uvažujícího pravdoláskaře? Já ne. Vesměs jsou to nějací veselí nebo i nebezpeční pomatenci.
Proto bychom si měli uvědomit jedno, chceme-li bojovat jako trpaslíci s obry, tak na to musíme mít prostředky. Pokud nemáme prostředky, tak nemůžeme bojovat. Jsme jen směšnými trpaslíky na globálním poli obrů, kde se nám pak vysmějí a náležitě odplatí.