Odbory už jako takové jsou ze své podstaty socialistické a jiné ani nemohou být. Jelikož sdružují zaměstnance proti zaměstnavateli. Tedy lidi, kteří jsou závislí na úspěchu jiných lidí a tento úspěch si nárokují, jelikož jsou ruce myšlenek zaměstnavatele. Symbióza mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci je prospěšná pro obě strany, avšak musí mít zdravá pravidla, kdy rovnost je žádoucí, co práv se týče, avšak nikdy by neměla být v ekonomickém rozhodování, tam platí právo veta zaměstnavatele. Jakékoliv jiné úvahy jsou proti zdravému rozvoji podniku a zvyšují socialistické tendence na pracovišti, snižují efektivitu práce, obraty, zisky a s tím jde ruku v ruce proces jménem snižování počtu pracovních míst. Samotná činnost odborů je proto většinou pro zaměstnance kontraproduktivní. Jelikož pokud se nechají jedinci zaměstnat, tak asi nemají nadání být zaměstnavateli. Proto by se měli držet svého a pracovat, tudíž neradit zaměstnavatelům ve věcech, kterým nerozumějí.
Soudruzi odboráři a „loupež“ majetku ROH
To pro začátek obecně o oborech z nesocialistického pohledu na odbory. Určitě je důležité uvést, i z tohoto pohledu: Pokud je vztah upraven legislativně mezi odbory a zaměstnavateli, tak aby odboráři nemohli přímo zaměstnavatele vydírat a stávka byla jen prostředek pro kolektivní vyjednávání a to jen za určitých předpokladů, tak i tento sociální apendix může snad být i v něčem prospěšný. Ovšem vraťme se do naší postkomunistické minulosti, kdy jsme se snažili transformovat ekonomiku z plánované na tržní a soudruzi, jak rudí, tak oranžoví, za pomoci odborářů nás dovedli do dnešních dní, do situace žalostné. Upozorňuji, že za soudruhy mám soudruhy ve všech stranách politického spektra.
Jsou české odborové organizace specifické? V celoevropském kontextu asi ano, jelikož jsou velmi majetné a proto jsou nebezpečnou politickou silou. To v kontextu jejich až loupežnického stylu získání majetku. Dnešní odborový majetek je majetek Revolučního odbojového hnutí (ROH), který nabyli za minulého režimu. Transformačně mělo být ROH rozpuštěno, majetek zcela zprivatizován, tak aby startovací čára v nové ekonomice byla pro všechny stejná a rovná. To se ovšem nestalo, jelikož společnost byla vždy silně líná a levicová, což jsou snad i synonyma. Nově vzniklé odbory by nebyly norami plnými bolševiků, neobolševiků, stalinistů, socialistů, maoistů a jiných zvrácených istů.
Bolševická politická síla
Odbory jsou jednoznačně nebezpečnou politickou silou, jelikož jsou líhní pro socialistickou stranu. Stačí se podívat, kam se bývalí odboráři dostali, kdy tyto funkce jsou pašalíky, za podporování socialistické politiky. Falbr je poslancem Evropského parlamentu a na posledním sjezdu nabádal všechny socany a zároveň i odboráře, aby v rámci odborů vedli nekalou politickou kampaň. Tedy odborářské vydírání. Štěch předseda Senátu, Škromach jeho místo předseda a Dušek se sice do Senátu dvakrát neúspěšně nedostal, ale zase je má teplé místečko v Pardubickém kraji.
Pokud pohlédnete do tváře maskotům českých odborů, jako jsou Falbr, Dušek, Středula, Zavadil anebo Štěch, tak Vás asi napadá jen jedno. Kde se tito exoti líhnou? Člověk by si tyto žvanily, kteří o poctivé práci jen umějí vykládat, dokázal představit na různých bolševických výborech, pro nic a o ničem, jen o tom žvanění, jaké je to pěkné o práci mluvit, a nic nedělat. Samotní bolševici označovali buržoazii za ty, kteří dělníky a pracující vykořisťovali. Ovšem jen co, nahradili buržoazii komunističtí kádrové, tak se započali chovat hůř, nežli samotná buržoazie. Jelikož majitelé a zaměstnavatelé vedli své podniky za své prostředky, tak jako správní hospodáři. Toto umění se soudruzi až do dnešních dní nenaučili, a proto i odborářští bossové jsou více primitivy, nežli manažery. Více hlupáci a nešikové, nešli rozumní lidé, úspěšní a zruční.
Pohádka o nešikovném výpravčím
A z toho prostřední všichni dnešní bossové pocházejí. Jen na dokreslení o železničním odboráři Duškovi se na jeho domovské železniční stanici vyprávějí hotové bajky. Nechám na samotném čtenáři, aby si v kontextu sám myslel své. Odborář Dušek byl tak zručný ve své práci výpravčího, že prý jej ani ke stavění „cesty“ nepouštěli. To jsou ti schovaní výpravčí, kteří v minulosti vzdáleně ovládali výhybky, aby vlaky jezdily a nesrazily se. Byla to práce velmi zodpovědná. Proto tato východočeská figurka, dnes i známá jako krajský politik, byla posílána na peron, kde „laufka“ měla sice taky odpovědnost, ale nižší.
Pro neznalé: „laufka“ – trubka. Kdysi výpravčí na peróně místo píšťalky malou trubku, proto se mu tak taky říkalo. Ovšem i toto pro „trubku“ nebylo ono, tak byl přednostou navržen na funkcionáře odborů, aby se spíše věnoval schůzování a mluvení k práci, o které neměl žádného tušení, jak ji správně vykonávat. A to socialistické dráhy byly asi největší cirkus na kolečkách, jaký kdy svět viděl.
Foto: www.jaromirdusek.cz