Mezi disidenty tehdejšího bolševického režimu bylo hodně různých divných existencí a duševně nemajetných, jako i přímo duševních mrzáků, StBáků a jiných parazitů. Příklad dnešního zviditelňování Tomáše Hradílka jsem registroval, ale neinformujeme o každém bláznovi, tak jsem si jej nechal až na dnešní sváteční sloupek. Příklad pana Hradílka jasně dokumentuje, že žijeme v demokracii, ač totality tady máme snad jako za normalizace vedené Husákem.
Tomáš Hradílek
Připomenutí si 17. listopadu s Hradílkem? Tak jistě. Pokud by držel hladovku při německé okupaci proti nacistům či nějakému nacistickému pohlavárovi, či brutálnímu masakru spáchaného v tento den na studenstvu, tak by byl nacisty zastřelen. Proti Husákovi protestoval jen slovně, kdy Husáka vyzval k demisi. Bál se zahájit hladovku, takový to je bojovník. Proč se bál? Jelikož tehdy by mohl na vždy ulehnout na lůžko do blázince a možná by jej zavřeli i do klece.
Dnes může proti Zemanovi demonstrovat jak chce. Může jej vyzývat k čemukoliv a klidně držet „hladovku“. Ono hladovka s popíjením džusů není hladovka, ale je symbolická provokace. A ten křik kolem? Tak to je jen kvikot havloidních sviní. Zemana jsem nevolil. Volit nebudu, ale havlodiní prasáky bych taky nikdy nevolil a volit nebudu. Je odporné, co předvádějí, když již předem svalují smrt Hradílka, který ještě žije, na Miloše Zemana. Jsou to prostě duševní mrzáci. Pokud Hradílek pojde, tak jen díky své vůli! Rozhodne on sám o osudu svém. Bude to sebevrah a vyděrač.