Zrušit Senát? Předevčírem bylo pozdě. Už jeho vytvoření byla mega pitomost

Kdy jindy otevřít tuto otázku, nežli po uskutečněných senátních volbách a nejlépe po druhém kole, které je tradičně voliči bojkotováno. Jenže ono by i první kolo bylo bojkotováno, pokud by probíhalo zcela samostatně, tedy bez jiných voleb. První kolo doplňovacích voleb do Senátu Parlamentu České republiky se vždy tak nějak prozíravě vyhlásí k nějakým jiným volbám. Je jedno, kdo zrovna na Hradě v Praze sedí. Pragmatické zdůvodnění: Úsporné důvody. Pravdivé zdůvodnění: Být tyto volby zcela samostatné, tak by po nich ani pes neštěkl.

Radek Velička

Radek Velička

Být volby do Senátu samostatné, tak by k urnám dorazila jen hrstka voličů

Stačí se podívat na letošní doplňovací volby do senátu. Proběhly celkem třikrát: V lednu se volilo pouze ve volebním obvodě Zlín. Volební účast v 1. kole byla 23,33% a v 2. kole 16,36. Tudíž takový zlomek voličů rozhodl o zvolení lidovce Patrika Kunčara senátorem. Další doplňovací volby do Senátu, které se odehrály jen v jednom volebním obvodě, byly volby v polovině září letošního roku. To se volil senátor po Štětinovi, který odjel pro změnu škodit naší vlasti do Bruselu, jako evropský poslanec. Volební obvod Praha 10 – Volební účast v 1. kole 15,8 % a v druhém kole 8,75 %.

Takže když to srovnáme s řádnými doplňovacími volbami, které jsou vždy přilepeny k jiným volbám, tak zjistíme, že volební účast se tím přilepením zvýší. Volební účast říjnových doplňovacích voleb do Senátu, kdy první kolo bylo přilepeno ke komunálním volbám, dosáhla v průměru 38,62 %. V druhém kole hlasovalo jen 16,69 % voličů. Ke zvýšené volební účasti také napomáhá medializace voleb a také jejich přilepení k volbám jiným.

Voliče senátní volby nezajímají. Takže je Senát neoslovil?

Nezájem volit do Senátu je jasným signálem, že voliče tento drahý přepych, kterým je druhá komora parlamentu, nijak neoslovil, nebo nechápou význam takového luxusu. Navíc dvoukolový volební systém automaticky snižuje volební účast v druhém kole. To je statisticky prokázané. Například první přímá volba prezidenta: První kolo mělo volební účast 61,31 % a druhé kolo nižší jen 59,11%. Namítáte, že to je ale v obou stále kolem šedesáti procent. Ano, je. Ovšem po tak vyhrocené předvolební kampani, před druhým kolem, která tvrdě polarizovala společnost, to stejně více jak 40 % voličů nechalo chladnými. Tudíž ať se jednalo o velmi populární volby, kdy účast byla na naši zemi celkem vysoká, tak druhé kolo zaznamenalo odliv voličů. A to i za radikalizování situace, kdy stále znělo, že je to volba velmi důležitá.

Není to chybou voličů, že je Senát nezajímá. Ono právě horní komora připomíná odkladiště použitých politiků, kteří mají vysokou ústavní funkci, rádoby velké pravomoci, jako vracet zákony do Poslanecké sněmovny, volit ústavní soudce, navrhovat zákony, ale nikdy ta jejich pravomoc není solitérní, vždy jsou závislí na další ústavní instituci. A považte, to tam mohou být voleni jen lidé zkušeného věku, žádní floutci a stejně jejich pravomoci jsou jen podmíněné.

Senát sice volí ústavní soudce, ale na návrh prezidenta, tudíž může říci jen ano nebo ne, ale přímo nemůže kandidáty navrhovat. Zákony navrhuje, ovšem pak záleží na poslancích, co ze žvanírny Poslanecké sněmovny vypadne. Vesměs pak přijatá norma senátní návrhy zákona nepřipomíná ani vzdáleně. Když vrátí Senát zákon zpět Poslancům, tak ti mohou senátory jen přehlasovat a na vráceném návrhu nemusejí změnit ani písmenko.

Zrušit Senát? Proč ne? Stejně je k ničemu

Senát voliče nezajímá, jeho pravomoci jsou taktéž polovičaté, převážně v parlamentní demokracii, která je poškozena přímou volbou prezidenta, který má pak taktéž mandát od lidu, stejně jako Poslanecká sněmovna a právě zmíněný Senát. Tak v desetimilionové zemičce máme tři vrcholné ústavní orgány, které mají mandát přímo od lidu. To je zbytečně mnoho. Senát byl absolutně zbytečný už od svého založení. Nyní po přímé volbě prezidenta už jen nenadbývá, ale přímo překáží a to za velký objem finančních prostředků na jeho provoz.

Nyní této komoře Parlamentu České republiky, krom zmíněného odkládání použitých a vyžitých politiků na takový předražený vejminěk, zbyla už jen jedna funkce a to je to, že by měl stabilizovat politickou scénu tím, že nikdy nelze tuto komoru rozpustit. Pak tím, že vždy se co dva roky obmění jen třetina, tudíž úplně nelze zcela vyměnit jeho obsazení a ve volbě senátora nehraje až tolik vliv populismus. Tím však úloha Senátu v politickém systému končí a to je příliš drahá sranda a hračka.

Rozpuštěním a zrušením Senátu bychom se nestali méně demokratickou republikou, spíše naopak. Část pravomocí by se vrátilo prezidentovi, některé by mu přibyly a zbylé pravomoci by převzala Poslanecká sněmovna. Když už máme přímo voleného prezidenta, tak ať je i více platný. A ta stabilita, kterou Senát dnes vnáší do politického systému? Tak tu by mohla částečně nahradit Poslanecká sněmovna zavedením dvojího typu mandátu poslance, podle typu jeho volby.

Zrušením Senátu změnit Poslaneckou sněmovnu na Národní radu

Dnes má Poslanecká sněmovna 200 poslanců, kteří jsou volení na kandidátkách v krajích a v Praze. Systém se snaží stabilizovat 5% klauzule ke zvolení, což někdy vede k tomu, že strana, která i zmíněných pěti procent dosáhne, nemusí získat žádný mandát, jelikož už na ní nezbyl v přepočtu. Vládní koalice, které vznikají ale i tak nemají valnou stabilitu, tudíž nelze mluvit o stabilním parlamentním systému.

Zrušením Senátu a přeměnou Poslanecké sněmovny v národní radu, která by měla dva typy poslaneckých mandátů, které by si byly rovny, jen způsob volby a termíny voleb by právě tyto mandáty odlišovaly, by mohlo dojít ke stabilizaci politického systému, ale i dát prostor více názorovým proudům. Tedy by došlo k posílení demokratických principů.

Nynější stav v rámci Evropské unie stejně zlikvidoval národní suverenitu a u nás doma v Parlamentu se vlastně svobodně rozhoduje leda tak o 10 % legislativy, zbytek je povinně pod hrozbou sankcí přejímán z Bruselu. Proto i tak je dnešní Parlament pro nesuverénní Českou republiku zbytečně honosný a drahý, když suverenitu sdílíme v rámci EU.

Nově vzniklá národní rada by měla dvě stě jednoho poslance a v případě, že bychom někdy získali národní suverenitu zpět, tak by i tak byla Národní rada lepší způsob parlamentní demokracie, nežli dnešní dvoukomorový systém.

Dvě třetiny poslanců Národní rady, tedy 134 by bylo voleno co čtyři roky, kdy volební obvod by byl jen jeden, celá Česká republika. Každá strana by tak mohla nominovat až 134 kandidátů, jelikož právě tolik mandátů by se v těchto Národních volbách do Národní rady rozdělovalo. Mandát Národních poslanců Národní rady by byl čtyřletý.

Zbylých 67 mandátů Národní rady by náležel Krajským poslancům Národní rady a jejich mandát by byl šestiletý, kdy by se tak jako dnes v senátu, tito poslanci co dva roky obměňovali. Počet mandátů by krajům náležel podle lidnatosti daného kraje, tudíž cca na každých 150 tisíc obyvatel by byl jeden mandát Krajského poslance Národní rady. Případně by mohly být vytvořeny obvody se cca 150 tisíci obyvatel, což by bylo sice velmi konzervativní, ale občané by měli větší vliv na výběr poslance.

Zvýšení politické rozmanitosti, ale i stability

Pokud by se stany nedokázaly domluvit na vládě, tak by se rozpouštěla jen 2/3 část Národní rady, tedy by se volili jen Národní poslanci. Parlament by tak byl rozmanitější, jelikož by v rámci Národních voleb mělo šanci uspět více subjektů, pokud by volební obvod byla celá Česká republika. Stabilita by byla zajištěna Krajskými poslanci Národní rady, kteří by nebyli rozpustitelní a co dva roky by se jich třetina obměňovala. Tudíž vznikem Národní rady by došlo ke sloučení Poslanecké sněmovny a Senátu s tím, že by ubylo zákonodárců na 201.

Výsledek: Vlády by se nemusely měnit co čtyři roky, ale po určitých obměnách by mohly vládnout třeba delší období, tudíž by jejich práce mohla být konzistentnější a více by záleželo na domluvě a nedocházelo by k válcování opozice, jelikož ta by byla nutná i k vládnutí.

V případě radikální nespokojenosti obyvatel by mohlo právě ve dvou třetinách dojít k zajímavému přepsání volební mapy. Ústavní většina by tak pak musela být právě zvýšena na čtyř pětinovou, aby byla brána v potaz i vůle Krajských poslanců Národní rady.

loading...