Na kameru

Ač mi kamarádka pracující v ostravském studiu České televize kdysi sdělila, že ta reportáž se mnou se do vysílání nedostane, že jsem na indexu, tak na konci tohoto přehledu mých vystoupení na kameru najdete i pořad české televize se mnou. To jen tak pro odlehčení.

První pozvání do Debatního klubu jsem přijal snad ještě v prosinci 2012, natáčení se realizovalo tuším v lednu a pak od 27. 2. 2013 je debata na téma Média v ČR přístupná široké veřejnosti: 

„Radek Velička a Daniel Solis bez politické korektnosti otevřou témata vztahující se k práci nezávislých publicistů a jejich pohledu na mainstreamová média. Komu patří, pro koho pracují a jaké metody používají tisk, rozhlas a televize. Lze nějak získávat pravdivé informace a co to vlastně je, v dnešním světě – ta pravdivá informace,“ komentují následnou debatu autoři.

Mé druhé vystoupení v Debatním klubu bylo až po roce; to taky tak stačí, aby se tváře neokoukaly. A byl jsem rád, jelikož pozvání do debaty bylo nabídnuto Michalovi Voráčkovi a Andreji Babišovi, kdy Babiš odmítl se natáčení zúčastnit. Takže vlastně jsem byl takovým náhradníkem. Ovšem i to byla velká pocta setkat s nestorem českých médií a mít možnost sním debatovat.

Jak je v ČR vnímaný novinář? Jaká je jeho role? Je nějaký kvalitativní rozdíl mezi jednotlivými mediálními skupinami působícími na našem území a jak si stojí veřejnoprávní média? Je možné být nezávislý a nestranný? Nezávislá je například televize Nova nebo Česká televize a samotné slovo nestrannost vtipně vysvětlil Georg Christoph Lichtenberg – „Všechna nestrannost je umělá. Člověk je vždycky na něčí straně a dobře tak činí.“

Jaký postoj k tématům mají naši hosté?

Mediální dělník Michal Voráček, jak sám sebe označuje, má jasné cíle a zdá se, že i prostředky k jejich realizaci. Na mediální scéně v České republice působí od osmdesátých let. Po převratu v roce 1989 stál u zrodu řady mediálních společností, z nichž asi nejznámější je vydavatelství Ringier. V současné chvíli věnuje svou pozornost internetovému projektu Parlamentní listy. Oproti tomu je Radek Velička na mediální scéně teprve krátce. Nejprve bloger a posléze zakladatel webu Bez politické korektnosti sám sebe představuje – „Neuznávám politickou korektnost, proto tyto stránky politickou korektnost neobsahují a nikdy obsahovat nebudou.“

Debatu s Ivanem Veselým na téma menšin jsme plánovali snad od srpna roku 2013, tedy po masakrech na budějovickém sídlišti Máj. A debata to byla nad očekávání všech účastněných veselá, milá, přátelská, úsměvná, ale co hlavně? Prostě jsme si rozuměli, ač si to asi kritici nemyslí. Měli jsme s Ivanem Veselým společnou řeč a vždy, když se potkáme tak se pozdravíme a prohodíme nějaké to slovo.

Obyvatelstvo České republiky podle národnosti je složené z Čechů, Moravanů, Slezanů, Slováků, Poláků, Němců, Romů, Maďarů, Ukrajinců, Rusů, Rusínů, Bulharů, Rumunů, Řeků, Vietnamců, Albánců, Chorvatů, Srbů a osob bez udání národnosti. Čechů je devadesát procent všichni ostatní jsou v menšině. Podle odhadů Evropského centra pro práva Romů z roku 2003 je Romů v Česku mezi 250 až 300 000. Jaká je přesná aktuální situace dnes, tedy v roce 2014 a jaký je výhled do budoucna přesně nevíme. Pozvání do Debatního klubu přijal pan Ivan Veselý, kterého v romském měsíčníku Amaro gendalos Jarmila Balážová představuje takto: Ivan Veselý patří již několik let k radikálnějšímu křídlu reprezentace. Zúžit jeho práci toliko na silná gesta a řeči by však bylo velmi neobjektivní a pokrytecké. Za jeho několikaletým úsilím nestojí jen atraktivní novinové titulky upozorňující na možnost vytvoření romských domobran, ale také mnoho konkrétních, pozitivních kroků snažících se zjednodušit život českých Romů. V každém případě však lze souhlasit s nálepkou kontroverzního člověka. Jaký však je ve skutečnosti, ví podle jeho slov jen rodina a hrstka nejbližších přátel. Druhým hostem Debatního klubu je Radek Velička, vydavatel internetového periodika Bez politické korektnosti, kde vysvětluje svůj postoj například k multikulturalismu takto: Zastávám názor, že pro každou svrchovanou zemi jsou prioritní občanská práva, vycházející z Ústavy a historických právních tradic. Občanská práva jsou úzce provázána s občanskými povinnostmi. Není mravné a vůbec možné bazírovat na občanských právech, pokud nejsou plněny občanské povinnosti. Jakákoliv snaha o zavedení dvojích pravidel, paralelních práv, či komunitních výsad je v rozporu s principy stejných práv a povinností pro všechny občany České republiky. Rovnost práv a povinností mezi občany je v demokratické republice garantována, jakékoliv popírání této rovnosti vede k popírání těchto zásad.

Další debata se nesla tím, že jsem si rád vyzkoušel absolutní nedorozumění s debatérem na druhé straně. Byla to nádherná zkušenost, kdy máte možnost mluvit s člověkem, který si je jist vším, vždy má pravdu a nevidí vlastně ani za hranu stolu. Měli jsme domluvenou ještě jednu, která by na téma Můj vztah k Čechům volně pokračovala, kdy bychom probrali každý ze svého úhlu pohledu Evropskou unii. To by byl ještě větší masakr, ale posléze se s panem Krystlíkem nenašel vhodný čas, či nevím jak už to bylo, ale to je vše, co jsme spolu natočili. A asi je to i tak dobře.

Pohledy některých osobností na Český národ se značně liší. Alois Jirásek viděl v národu Českém většinou jen pozitiva a důrazně tento svůj postoj vtěloval do řady knih, které napsal. Češi tak byli většinou stateční, hrdí, bojovní a nepoddajní.

Naproti tomu Václav Havel v rozčilení označil Čechy za pokrytce, když mu byl veřejně vytýkaný prodej jeho podílu paláce Lucerna agentu StB Václavu Junkovi. Je to asi nejtypičtější příklad, který ilustruje situaci, kdy etické a mravní normativy definují s velikou oblibou lidé, kteří rádi kázali vodu a přitom pili víno.

Jsou takoví všichni Češi? Tedy, že na ostatních vidíme jen to špatné a sami na sebe nahlížíme jako na ideální představitele dokonalosti?

V létě 2015 jsem byl obětí režiséra Alexadra Vojty v rámci projektu Studia kolektif Dotazník pro… Natočili jsme: Dotazník pro Radka Veličku: Edukace profánního davu. Tady se musím přiznat, nebo pochlubit? S panem režisérem jsme kdysi točili něco podobného, kdy se vše zahodilo, to ještě formát dotazníku nebyl. Ale inspirace to pro režiséra byla a dnes Dotazníku natočil již mnoho.

Radek Velička je autorem řady webových projektů, které mají velmi vysokou návštěvnost. Chtěl jsem se ho zeptat, zda cena v podobě vulgarismů, hrubosti a někdy i neetického obsahu textů není přece jen příliš vysoká za to, aby, jak píše na stránkách Alfa Libera, naplnil cíle sdružení, kterými mají být „vzdělávání a šíření osvěty v oblasti mediální gramotnosti“. Tolik k dotazníku Alexandr Vojta.

A zatím posledním vystoupením v před kamerou Studia Kolektif bylo Debatní klub na téma havloidi. To byla krása. Debatovat nad slovem, které jsem vymyslel, kterého jsem autorem a které i navíc zlidovělo, ale především nad tím, co to slovo asi znamená a má znamenat. Jaký teda má dnes po zlidovění obsah a náplň. Jako autor to vidím takto: havloid (vždy zásadně s malým „h“) osoba práce se štítící, který za Vaše peníze, za použití lží a nenávisti, Vás bude přesvědčovat o jeho pravdě.

Téma migrace do Evropské unie, respektive do České republiky a sousedních států, je stále frekventovanější a v médiích se díky tomu objevují názory z celého společenského i politického spektra.

Pohledy jsou to různé, snad lépe řečeno značně odlišné. Slova, jako například radikální, či extrémní, jsou pak přívlastkem, nálepkou o snahu negativního stigmatizování těch, kteří nahlas hovoří o tom, co jiní šeptají nebo si jen myslí. Objevují se úvahy o fašizaci společnosti, o hnědnutí, rasismu, nesnášenlivosti a přitom jsou tak označovaní lidé, kteří mají pouze výhradu vůči systému, který podle jejich názoru postupně a hlavně nevratně demontuje společnost postavenou na národních principech, na sdílené kultuře, která má mnohasetletou tradici, na náboženství, na českém jazyku. Jejich obavy pramení z prostého faktu, kterým je sílící migrační vlna s nepříliš optimistickým výhledem do blízké budoucnosti. Obavy z příchodu velkého počtu lidí vyznávajících jiné civilizační principy, jsou pak pro ně hrozbou, které je podle jejich názoru nutné se postavit a jsou rozhodnutí bránit takovému vývoji.

Do Debatního klubu přijali na téma vysvětlení pojmu „havloidi“ Radek Velička, vydavatel Vlasteneckých novin a Michal Urban, aktivista Generace Identity.

Pak jsem byl kamerou zachycen při vystoupení hostů v rámci Hovorů na pravici:

A na konec slíbené vystoupení v České televizi. Sranda prostě musí být: