Chápu náboženské přesvědčení jako soukromou záležitost, ovšem nemůžu ignorovat smysl a historicko-filozofický význam křesťanství pro západní společnost, a tedy i pro náš národ.
Křesťanstvím přirozeně nerozumím výhradně katolictví, ale i ritus zavedených a tradičních křesťanských církví. Pro dobrý partnerský vztah státu a církví je nezbytné provedení spravedlivé odluky. Tu musí provázet také náprava majetkových křivd, které na církvích spáchal komunistický režim, kdy termín komunistických křivd je chápán jako únorový převrat roku čtyřicet osm dvacátého století, jiné majetkové úpravy jsou nepřípustné, jelikož měly své historické opodstatnění.
Dle mého názoru by měla ze strany státu při restitučním řízení vyvinuta maximální snaha, aby byl církvím vrácen nemovitý majetek. Teprve v případě nemožnosti provedení by stát přistoupil k finančnímu vyrovnání na základě kvalifikovaného odhadu.
Spravedlivou odlukou by se vyřešil letitý problém církevních restitucí, placení církví ze státního rozpočtu a v neposlední řadě i hospodářské ne (závislosti) církví na státu. Církvím by přirozeně byla výrazně rozšířena možnost podnikání, kterou současná legislativa výrazně omezuje.