Příběh třetí a poslední: Jak cikáni dojí stát

Stále přemýšlím nad tím, proč Cikánům vadí označené Cikán, když jsou to Cikáni na celém světě. Tak proč u nás chtějí být Romové, což je v jejich hatmatilce člověk. Tak jsem se zamyslel spíše nad Češtinou, zda není chyba tam. A ona je. Cikánit je lhát. Cikání je močení. Takže se jim asi nelíbí, že mohou být spojování s vyčůranosti a lhaním? Jsou mezi nimi výjimky, ale jejich část je lhářská a vyčůraná. Já si pod slovem ROM vždy představím paměťové médium a ne kočovníka, topícího parketami z přiděleného nebo sousedova bytu.

Jejich etnikum je zvyklé žít z toho, co dané místo nabízí, tak jako všichni kočovníci. Vzhledem, že přestali pravidelně kočovat a zůstali uzavřeni za hranicemi států, tak se adaptují místním poměrům. Někteří handlují auta, jiní přes různé neziskovky tahají peníze ze státu, další půjčují peníze za nemorální úroky, ovšem většina žije z různých dávek a někteří dokonce i pracují. Co dávek se týče, tak vymysleli skvělý způsob, jak finance od státu množit, není snad žádný institut finanční podpory, který by nedokázali zneužít.

Fígle jak se naučili předbíhat ve frontách na různých úřadech, jsme asi už zaznamenali všichni. Matka s houfem dětí, které ječí a s novorozencem v náruči, kterého štípe do zadku, aby ječelo ještě více. Který úředník takový shluk nevyřídí ihned a v maximálním rámci, kdy i žádosti raději za ně vypíše a tak aby je už snad ani nikdy neviděl. Jen aby byli pryč.

Velká část malých dětí tohoto etnika jsou sirotci, ač jejich otcové žijí a jsou zdraví a někdy i velmi mladí. Další fígl, jak získat sirotčí důchody je v tom, že matky uvádějí za otce do rodných listů, vždy toho nejstaršího a nejvíce nemocného z komunity. Pak takový „hřebec“, který sotva chodí, je otcem desítek dětí. Po jeho úmrtí, se pro děti vyřídí sirotčí důchod a peníze mají až do dospělosti a za nic.

Další způsob získávání výhod jsou průkazy ZTP a ZTP-P, kdy všemožným incestním množením dochází k různým reprodukčním výsledkům.

Jakýkoliv jedinec, aby byl ochotný přijmout, jakoukoliv změnu, byť i lepšímu, tak se nesmí změny bát. Jejich vyloučený život, kdy jsou přímo závislí na dávkách nebo na zdrojích příjmů nelegálních, je to jediné, co poznali. Není, proto jen jejich vinou v jaké situaci se nacházejí. Je důležité, aby byla nadstavena pravidlo, a to platí pro všechny, pobíráš jakoukoliv dávku, tak nejen že na ní máš právo, ale vzniká Ti automaticky povinnost.

V opačném případě se takový pobíratel naučí dávky zneužívat a využívat ve svůj prospěch. Cikánská společnost je postavena na zcela jiných pravidlech, jim je po našem světě houbeles, tak je jim jedno, kdo je jako otec uveden v rodném listě dítěte, kdo je úředně to či ono. Oni vědí své a my jim za tyto klamy vyplácíme další a další peníze.

Jednoduchým škrtáním dávek se nic nevyřeší, je třeba pochopit všechny pobíratelé, co je motivuje k jejich využívání a tuto motivaci v jejich životech nahradit motivací jinou. Neustálé zvýhodňování nevede nikam, leda tak do pekel, kdy pozitivně diskriminovanému roste chuť a chce stále víc a víc.

Proto si vypůjčím pár slov z písničky pana Peterky. Tak dlouho se nám budou přizpůsobovat, až se jim přizpůsobíme.